Běží 53. minuta duelu Českých Budějovic se Žižkovem, z pravého křídla posílá přetažený centr domácí Libor Polomský, Karel Vácha s sebou lišácky odvádí žižkovského obránce Mlejnského, míč projde až k Michalu Nehodovi a ten se bez váhání položí do střely. V příštím okamžiku ochozy vybuchují nadšením. České Budějovice vedou 1:0. Akce tří nováčků v domácím dresu byla ukázková. A možná víc než Nehodův volej kdekdo obdivuje chytrý tah zkušeného Váchy. "Kdokoli jiný by se snažil s centrem od Polomského něco udělat, každý by se pokusil míč nějak zasáhnout," popisoval budějovický trenér Pavel Tobiáš. "Ale co provedl Vácha, jak perfektně Mlejnského odclonil a pustil míč na Nehodu, to byl opravdu parádní kousek." Vedle tří zmíněných lednových posil si vysloužil pochvalu i Jiří Pospíšil, další nový muž v týmu. "Moc jsem se o sestavě napřemýšlel a jsem rád, že jsem se zařazením všech čtyř nováčků mužstva nezmýlil," říkal Tobiáš. "Hlavně s Pospíšilem to byl dost riskantní tah, protože kvůli zranění skoro tři týdny netrénoval. Ale na rozdíl od Jukla je spíš do defenzivy, což rozhodlo." Tobiáš trefně odhadl, že i když je Žižkov poslední, snadná práce s ním nebude. "Věděl jsem, že proti čtyřčlenné žižkovské obraně to nebude žádný med. Proto zůstal vyloženě ofenzivní Jukl na lavičce, proto hrál vedle defenzivního Pospíšila i Polomský, který to vedle útočení umí i zpátky." A proč nehrál od začátku nejlepší domácí střelec Tomáš Janda? "I tady jsem vycházel z kvalit a složení soupeře. Vácha s Nehodou jsou schopni soupeře v rozehrávce víc atakovat, což účinně plnili. Janda je spíš do tlaku a ten jsem hned od začátku nepředpokládal. Tím spíš, když jsem všude četl, že Žižkov k nám jede vyhrát." Trpělivost, trpělivost - nabádal prý Tobiáš hráče. "Myslím, že právě ta nakonec rozhodla. Nemělo cenu pouštět se střemhlav do nějakých dostihů."
21. února 2000
