Co konkrétně se vám na dráze přihodilo?
Nejspíš to byla nějaká křeč. A ta mě zbrzdila natolik, že už nemělo cenu pokračovat.
Napadlo vás, že byste se ještě přece jen zkusil zapojit?
Už to nešlo. Jelikož jsem nevěděl, jak se anglicky řekne křeč, nebyl jsem schopný lékařům vysvětlit, co se mi stalo. A tak mě odnesli na nosítkách pryč ze stadionu.
Takže příště si před podobnými závody raději v angličtině dopředu nastudujete diagnózy?
(směje se) Asi tak.
Snažil jste se nějak protestovat proti tomu, že vás odnášejí na nosítkách?
Vlastně ani ne. Ona noha bolí vždycky i poté, co křeč přejde, takže jsem byl rád, že si ji můžu v klidu natáhnout.
Desetibojařský talent z Třebíče Tobiáš Dvorský se vrátil z evropského šampionátu atletů do 17 let s rozporuplnými pocity. Udělal si osobní rekord v dálce, ovšem celý desetiboj nakonec nedokončil. |
Říkal jste, že vám na začátku padaly výborné výkony. Znamená to, že nebýt oné zdravotní komplikace, měl jste desetiboj rozjetý na slušný výsledek?
To úplně nevím, ale určitě by to mohlo vyjít na můj osobní rekord v desetiboji. Jinak ale byli v Györu hodně dobří kluci. Na mě asi zatím až moc dobří.
S jakými pocity jste tedy nakonec z Maďarska odjížděl? Byl jste zklamaný?
Zklamaný asi ani ne. Prostě se mi stalo, co se v desetiboji občas stává. Je ale pravda, že pro mě to byl letos už druhý desetiboj, který jsem nedokončil. Ale úplně nešťastný nejsem. Jsem rád za výkony, které jsem předvedl do doby, než mě odnesli.
Navíc jste si připsal cenné zkušenosti, nemám pravdu?
Přesně tak. Já jsem si šampionát užil.
Tobiáš Dvorský- Třebíčský vícebojař se narodil 3. června 2001. - Původně začínal jako baseballista v týmu Nuclears Třebíč, zhruba ve dvanácti letech však přešel k atletice. - Zpočátku přemýšlel o specializaci na sprinty, trenér Jiří Kliner ho ale nakonec přemluvil, aby se dal na desetiboj a sedmiboj. A právě v sedmiboji se letos stal dorosteneckým mistrem České republiky. - V červenci odjel na evropský šampionát atletů do 17 let do Györu, kde jeho snažení v desetiboji ukončily zdravotní problémy v páté disciplíně. |
Byl jste před startem nervózní?
Jelikož to byla moje už druhá takhle velká akce, tak nějaké zkušenosti jsem měl. Ale ano, trochu nervózní jsem byl. I když to nebylo až tak hrozné.
Nějaký osvědčený recept na krocení nervozity máte?
Tak to vůbec. Ten teprve budu muset objevit. (směje se)
Co pro vás bylo největším zážitkem z celého šampionátu?
Asi čas Báry Malíkové (česká reprezentantka, která v Györu získala zlatou medaili, navíc vytvořila rekord šampionátu – pozn. red.) na čtvrtce. To snad sledoval každý. A za sebe si budu pamatovat, že jsem úplně poprvé přeskočil v dálce sedm metrů.
Měl jste velkou radost?
Určitě. Sice to bylo s nepovoleným větrem, ale na to se prostě nezapomíná.
Výkon Báry Malíkové jste sledoval už z hlediště?
Ne, holky běžely čtvrtku před námi, takže my jsme se akorát připravovali. Vždycky jsem jen vyběhl, podíval se, jak to vypadá, a moc jsem jí fandil.
Co máte v nejbližších týdnech v plánu? Chystáte se na nějaké další závody?
Teď zatím nic. Přes prázdniny budu odpočívat a připravovat se na podzimní část.
S jakým cílem do ní půjdete?
Pořád se zlepšovat.
A jak si zatím užíváte prázdniny?
Momentálně chodím na brigádu.
Šetříte na něco?
Ne, vůbec. Jen jsem chtěl něco dělat, abych v létě moc nedivočil. (směje se)
A chystáte se někam k moři?
Ne, budu o prázdninách doma. Akorát pak pojedu na soustředění.
Co vlastně studujete?
Chodím na obchodní akademii, na sportovní management. Veřejná správa je tady spojená se sportovními aktivitami. Věnujeme se výživě a učíme se o sportech. Třeba tenhle rok byl o volejbalu, basketu a atletice. Učíme se dopodrobna pravidla.
Takže byste čistě teoreticky mohl někdy v budoucnu trénovat či řídit i nějaký volejbalový nebo basketbalový tým...
(usmívá se) To nevím. Zatím nemám jasnou představu, ale určitě zvolím nějaký sportovní směr.