Ranilo ho to. S českým týmem však zatím odvádí parádní práci. 41letý chlapík s mužstvem před pár dny postoupil na mistrovství světa, v září jej čekají boje o evropského šampiona. "První fázi české mise jsem zvládl. Teď mě čeká pokračování," říká bývalý kapitán francouzské volejbalové reprezentace.
Jak došlo k tomu, že jste se dostal k české reprezentaci?
Původně jsem přepokládal, že na léto vyrazím orazit si do Ameriky. Mám rodinu, tři děti. Všichni se tam těšili. Ale jednoho dne mi zazvonil telefon a všechno bylo jinak. Volal mi kamarád Ivo Dubš, bývalý český reprezentant, který teď dělá národnímu týmu manažera: Nechceš jít k nám trénovat? Myslel jsem, že je to vtip.
Ale nakonec jste souhlasil.
Ano. Muselo se to dohodnout jak s klubem, tak s rodinou. Slíbil jsem jim přece tu Ameriku. Hlavně synovi. Hraje basketbal, chce v Americe hrát za nějakou univerzitu.
Proč jste se tedy vydal do Česka?
Těch důvodů byla spousta. Ivo Dubš je můj kamarád. Znám dobře české volejbalisty z francouzské a z italské ligy. Je to taky docela slušná výzva, nemyslíte? A právě kvůli výzvám je sport tak kouzelný.
S týmem jste postoupil na mistrovství světa, kvalifikace se hrála ve Francii. Prý vás někteří krajané nepřijali zrovna vřele. Křičeli "zrádce!", pomáhá soupeři. Bohužel, tak to bylo. Vůbec jsem to nečekal. Byl jsem v šoku. Víte, nikdy jsem třeba nedostal nabídku vést francoouskou reprezentaci. A teď se najednou doslechnu, že o mně lidé z francouzského svazu s pořádnou zlostí vykládají, že jsem zrádce. Nikdy mi to neřekli do očí.
|
Kdo je Laurent Tillie Slavný volejbalový hráč a také úspěšný trenér. Narodil se 1. 12. 1963 v Alžíru. Ve francouzské reprezentaci to dotáhl až ke kapitánské funkci. V domácí lize získal 8 ligových titulů. Zahrál si i v Itálii, volejbalem posedlé zemi. V celku Falconary hrál vedle Čecha Jaroslava Tomáše. Jako trenér nepůsobí dlouho, ovšem úspěchů má za sebou dost. S týmem Cannes se v předminulé sezoně probojoval do finále francouzské ligy, loni ji s mužstvem dokonce vyhrál. K české reprezentaci nastoupil po Pavlu Řeřábkovi během rozjeté Evropské ligy, ani on však nedokázal zastavit sérii porážek v této smolné soutěži. Zlom nastal až během kvalifikace na mistrovství světa v jeho rodné Francii, odkud Češi z druhého místa postoupili. Už v září čeká mužstvo mistrovství Evropy, po němž Tilliemu u národního týmu končí smlouva. U volejbalové reprezentace je druhým cizincem za poslední dobu. Narozdíl od slavného Argentince Velasca však nemá diktátorské praktiky. "Přesto Velascovu práci u českého týmu uznávám," upozorňuje Tillie. "Velasco je jedním z nejlepších trenérů na světě. A český tým z jeho práce těžil později, když se mu tolik dařilo ve Světové lize." Tillie je ženatý s bývalou kapitánkou nizozemské volejbalové reprezentace Volejbalový kouč má rád knihy Johna Irvinga, Milana Kundery, šansony Jacquese Brela a taky písně irské kapely Cranberries. |
Byl jste z toho smutný?
Šíleně vás to raní. Ale zase si upřesníte názor na lidi, o kterých jste si mysleli, že je dobře znáte.
Když jsme u toho smutku - doléhá na vás samota, když jste teď v Česku daleko od domova?
Manželka tu za mnou byla, ale už je zase doma. Naštěstí existuje internet, jsme ve spojení. Jasně, občas vás to přepadne. Ale nejsem tady kvůli tomu, abych v Česku ztrácel čas. Chci za sebou něco nechat.
A co děláte, když vás stesk po domově přepadne?
Hodně cestuju.
Neříkejte, že s sebou nemáte něco, co vám připomíná domov. Třeba cédéčko od vašeho oblíbeného šansoniéra Brela.
Slyšíte? V rádiu hrají kapelu Coldplay. To mám místo toho Brela. Kdepak. Kdybych měl s sebou fotky rodiny, bylo by mi při koukání na ně ještě smutněji. Radši si uchovávám vzpomínky v hlavě. Jsem celkem zvyklý ze své kariéry na cestování po světě. Myslím, že to zas tolik neprožívám.
Co vás v Česku nejvíc překvapilo?
Co se týká týmu, narazil jsem na problém. Našel jsem talentované volejbalisty, kteří ale ne vždy chápali, jak důležité je na sobě pracovat. Nejen hrát, ale taky dřít. Hráč zkrátka stojí před volbou, zda se ke sportu postaví jako profesionál, nebo jako neprofesionál. Musí se na volejbal plně soustředit. Dát tomu sto procent. Nepřijel jsem, abych tu ztrácel čas. A taky netoužím být policajtem, který bude přikazovat chodit brzo spát, aby se neopíjeli.
Jaký je rozdíl mezi francouzskou a českou mentalitou?
Není zas tak veliký. V Česku má každý hráč na věc svůj názor. Ve Francii se to bere profesionálněji. Prostě se udělá, co trenér řekne.
Co jste věděl o Česku, než jste podepsal smlouvu?
Jedním z mých oblíbených spisovatelů je Milan Kundera. Třeba jeho Nesmrtelnost, to je fantastická kniha. Vlastně se dá říct, že do Česka jsem se vydal také trochu kvůli Kunderovi. Znáte ty knihy, chcete vidět prostředí, odkud vzešly. Poznat to u Kundery, ale třeba i u Franze Kafky. A ještě něco mě sem nalákalo. Klasický český smysl pro humor.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Ale jistě. Procházel jsem se po nádherné Praze a viděl jsem tu ošklivou vysílací věž na Žižkově. Není moc pěkná. Ale přijdete blíž a vidíte, jak jsou na ní velké sošky šplhajících batolat. To je přece fór! Nebo když jsem viděl v centru Prahy sochu svatého Václava na obráceném koni. Má to svůj zvláštní humor.
Smysl pro humor mají Češi a Francouzi asi stejný, ne? Už desítky let se tu dokola pouštějí komedie s de Funesem a pořád zabírají.
Něco na tom bude. Můžu srovnávat, během hráčské kariéry jsem projel svět. A je fakt, že Francouzi a Češi si jsou podobní. Nejde jen o humor, ale vůbec o přístup k životu.
Čtete Kunderu, líbí se vám český humor. Schválně, dám vám malý test o Česku. Řeknu jméno a vy mi odpovíte, zda jej znáte. Miloš Forman.
Ó, jistě. Slavný režisér. Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus. Toho jsem viděl tolikrát!
Teď to bude těžší - Emil Zátopek.
Atlet, rekordman. Vedlo se mu kdysi na olympiádě v Helsinkách.
Bravo! A třetí jméno: Václav Klaus.
Kdo?
Václav Klaus.
Ne, to mi nic neříká. Že je to váš prezident? To se stydím. Znám jen předchozího, Havla. Ale je to složité s českými jmény. Zapamatovat si to a někdy i vyslovit, to je peklo. Hlavně názvy měst, ulic, ty mě ničí. Jako nedávno: seděl jsem s hráči na baru a oni si ze mě dělali legraci, že nedokážu vyslovit slovo "zmrzlina". Proboha, kdo to dokáže!? Z-M-R-Z-L, to je hrůzný sled písmen.
Smlouva u reprezentace vám vyprší po mistrovství Evropy. Je možné, že u týmu přesto zůstanete až do olympiády v Pekingu?
Nemám čas o tom přemýšlet. Taková je zenová filosofie. Soustřeď se na věci, které jsou tady a teď.
Řekněte mi aspoň, čeho může národní tým v blízké budocnosti dosáhnout. Na co má?
Ve volejbalu je všechno možné. Úplně všechno. Tým má mezery v obranné fázi. Taky není ještě silný mentálně. Když se udělá chyba, nesmíte propadat skepsi, ale říct si: Nevadí, příště se to povede. Zatím to ještě tak není. Ale za čas? Kdo ví.
 Trenér české mužské volejbalové reprezentace Francouz Laurent Tillie. |
