Jste na svém prvním zahraničním angažmá, jak si to užíváte?
Zatím úplně maximálně. V tabulce jsme první, ještě jsme neprohráli a pět ze šesti zápasů jsme vyhráli 3:0.
Jak často se dostanete na hřiště?
Ve všech těch pěti ligových zápasech jsem dohrával poslední set. V Německu je vždy po dvou sadách desetiminutová pauza, ve které se na to můžu pořádně připravit.
Nemrzí vás, že jste ve Friedrichshafenu v pozici dvojky? Na to nejste z posledních sezon v Liberci zvyklý...
Jedničkou je německý reprezentační nahrávač Simon Tischer, s tím jsem počítal. Jsem hlavně rád, že když jsem nastoupil ve třetích setech, tak se na hřišti nic nezměnilo a vyhrávali jsme je bez problémů.
Jak se žije ve Friedrichshafenu?
Město leží u Bodamského jezera, jezdí tam spousta turistů. Ale ještě jsem ho pořádně nepoznal. Žiju tam s přítelkyní a abych řekl pravdu, nevzpomínám si, že bychom měli jediný volný den. Pořád se hraje nebo se tam fakt hodně trénuje. A když byla jedna volná neděle, tak jsme se spoluhráčem jeli trénovat malé děti v rámci reklamní akce...
A co němčina?
Mám základy ze školy, takže už jen valím slovíčka a snažím se mluvit. Ale někdy je to těžké, protože v týmu jsou ještě jeden Čech Polanský a dva Slováci, takže spolu kecáme po našem. Proto je to s tou němčinou trochu na draka.
Před mistrovstvím světa přišel k národnímu týmu trenér Haník. Co se změnilo oproti předchozím měsícům a rokům, co jste v reprezentaci?
Přijde mi, že se hodně změnil přístup k tréninkům. Kouč Haník má přirozenou autoritu, berou ho i hráči, kteří ty předchozí trenéry moc nebrali. Dokáže si udělat pořádek, klidně seřve i naše nejlepší hráče, když se mu zdá, že něco odflákli. To je super, i kvalita tréninků podle mě dost stoupla.
Jak vidíte vaše šance na světovém šampionátu?
Skupina je silná, musíme jít do každého zápasu naplno a užít si ho, ať nastoupíme proti Íránu nebo Itálii. Je známé, že si tam nejedeme pro žádnou medaili, jsme realisté. Ale chceme hlavně zlepšit kredit českého volejbalu.
Už jste někdy byl v Japonsku?
Byl jsem tam s národním týmem, když se hrála Světová liga. Na nějaké poznávání země sice nebylo moc času, ale aspoň tuším, co mě tam čeká.
 Lukáš Ticháček, VfB Fridrichschafe |
