„Začala všeobecnou přípravu,“ nazval stav trenér České spořitelny MTB II při vimperském gymnáziu Jiří Lutovský.
Jasné také je, že Tereza Huříková by měla být ve výpravě na olympijské hry v Pekingu. Budou za necelé čtyři roky. Do té doby by měla být stále ve Vimperku.
Kdo ví, v jaké disciplíně by měla startovat. „Už jsem o tom i přemýšlela,“ odpověděla na dotaz, co by si vybrala, když se ukáže, že na silnici zvládá kolo jako v terénu.
Letos má bronzovou medaili z juniorského mistrovství světa horských kol v cross-country a zlatou ze silničního mistrovství světa juniorek v časovce jednotlivců.
Je plná dojmů. Pobavilo ji, když se jako bikerka dokázala prosadit mezi silničářkami. O bikerech si silničáři povídají leccos. „Říkají, že bikeři na kole šlapou, jako když šlapou zelí.“ Nepřipadala si jako ve snu, když vyhrála na silnici? Ani ne. „Je to až jako vtip, že takhle vypálím rybník specialistkám,“ poznamená. „A na horském kole mi to nevyjde.“ Takže třetí juniorka na světě je skoro mrzutá, že má medaili.
„Nesplnila jsem to, čemu jsem obětovala tolik času, co stálo tolik peněz. A na co jsem se tak připravovala,“ řekne věcně.
Už loni patřila do absolutní špičky MTB a vozila ze závodů medaile. Letos chtěla být první.
Pořád ji mrzí ztráta titulu juniorské mistryně světa v cross-country na horských kolech. „Kdybych vyhrála zlatou na horském kole, tak bych z toho ještě dneska nespala,“ myslí si. „A kdybych k tomu měla ze silnice bronz, byla bych moc spokojená.“
Prohlíží si fotografie z bikového šampionátu. „Když se na nich vidím, jak jedu kolem jednoho jezírka, tak mě popadne smutek,“ svěří se. „Pořád mě to mrzí.“ Je to zážitek, na který nikdy nezapomene. „Ale zase mě to posílilo.“
Uvědomila si mimo jiné, že na světě jsou horší věci než neúspěch ve sportu. Když jedna paní učitelka napsala, že nemůže přijet popřát, protože je nemocná, byla dojatá.
Hodně silné pocity také měla, když jí rodiče nejlepší české běžkyně na lyžích Kateřiny Neumannové poslali obrázek s dcerou jako dvojnásobnou juniorskou mistryní světa v běhu na lyžích a připsali povzbudivá slova.
Viděli, jak byla ze všeho tak smutná. „Napsali mi, ať neztrácím hlavu, že je to jen sport a že se to povede příště.“ Její trenér Jiří Lutovský si dobře pamatuje, co následovalo po mistrovství světa v Itálii, kolik SMS zpráv do Itálie dostal a kolik telefonátů měl. „Přišlo to ve dvou vlnách,“ popsal.
Nejdříve se někteří dívali na Eurosport na přímý přenos. Mezi diváky byly i starostka Vimperka nebo ředitelka vimperského sportovního gymnázia.
Další proud gratulací přenesla večerní zpravodajství. „Ten účet za telefon byl pořádnej,“ pousmál se. „Ale tentokrát to za to stálo.“
 Cyklistka Tereza Huříková se svým trenérem Jiřím Lutovským. |
