Jak vidíte první ročník Dakaru v Jižní Americe?
Jak? Dakar dakarského kouzla zbavený. Málo platné Argentina je příliš civilizovaný stát, do bivaku jezdím kolem makra nebo pizzerie atd. Chybí mi dojíždění do bivaku, který je ostrůvkem civilizace, kde vím, že dostanu jen najíst, napít, kde si postavím stan. Prostě takový ten bod, každodenní cíl. Tyhle bivaky už nejsou to co bývaly, takové to válení po kobercích, zde jsou dřevěné stoly, ne že bych si stěžoval na to, že je tam čisto, ale nemá tu atmosféru.
Ale zase přibyli fanoušci...
Mým velkým zážitkem je množství diváků, které se stupňuje. Je obdivuhodné jak stojí u trati mnohdy celou noc a pak se ještě nemohou dostat domů, protože cesty jsou zavřené. Ve městech jsou statisíce diváků, jsou slušní a zdvořilí, každý kdo se chce se vyfotit o to požádá. Klidně mohu nechat na motorce položenou bundu nebo přilbu a jít zaplatit benzín. Nemusím se bát že mi něco ukradnou.
Jak obtížná byla trasa?
Charaktery etap jsou podivné od samotného začátku. První etapa byla extrémně rychlá , kolem polí, na několika stech kilometrech bylo jen pár zatáček do pravého úhlu, také povrch byl zvláštní, „žral“ gumy. Ujetý jíl a na něm písek a prach. V dalších etapách už se tento povrch neopakoval. V druhé etapě nás pořadatelé poprvé pustili volnou krajinou, i když volnou je relativní pojem, protože každý ten kousek země někomu patří stejně jako u nás. Byly zde tisíce možná statisíce kilometrů oplocených ostnatým drátem, projížděli jsem přes mnoho farem a neustále hledali branky mezi ploty, ta správná byla vždy označená. Spíše mi to připománalo branně orientační soutěž. Myslím, že tohle byl probém při hledání zesnulého kolegy Pascala Terryho. Krajina tam byla neuvěřitelně bohapustá. Díky tomuto zvláštnímu charakteru etap podle mne dochází k obrovskému množství odstoupení jezdců.
Takže africký Dakar byl snažší?
Ano. Trať je hodně nepřehledná, takže je to rozhodně těžší než v Africe. Působí zde zvláštní vlivy typu stokrát nic umořilo vola. Trasy jsou extrémně prašné a rozbité, je to extrém, který se stupňuje. Již před začátkem soutěže jsem říkal, že kdyby byla jen polovina toho co organizátoři o trase píší pravda, do cíle nedojede nikdo. Většinou trošku přehání a straší, ale tentokrát se ji to povedlo reálně. Proto také už několik etap bylo zkráceno, některé více jak o polovinu.
Jste zklamaný, že jste tak brzo odstoupil?
Zklamaný v zásadě nejsem, protože moje motorka není špatná to vůbec ne, samozřejmě měl jsem poruchy s tím se počítá, ale tenhle ten Dakar by těžší než jsem očekával. Ve srovnání s tím Africkým, třeba tím posledním 2007, který rozhodně nebyl úplně nejlehčí, je to tu náročnější. Pokud mě pokořil Dakar tak to nemůžu brát jako zklamání, ale je to o tom že to neberu jako vtip nebo nesmysl. Předem ztracený boj, že jsem se na Dakar vydal s takovou motorkou. Lidé si od jak živa dávají cíle, kde je nejistý výsledek z 99 procent. Stejně tak jako se pustil Kolumbus přes oceán a nevěděl kam jede, stejně tak jak slepí lidé, nebo bez noh lezou na Mount Everest, proč tam lezou?
Tak já jsem se pokusil dojet Dakar na pitbiku. Když to tak vezmu, tak dneska mám už tolik zkušeností s touto motorkou, že kdybych se o to chtěl pokusit ještě jednou, tak tu šanci mám mnohonásobně větší, protože jsem to zkusil. Zklamaný být ani nemůžu, protože jsem živý a zdravý, prostě jsem nedojel Dakar. Dneska už nejede polovina startovního pole. Někteří jsou zranění, jiní mají techniku zahrabanou v písku a někteří jsou mrtví. Říkat, že jsem zklamán protože jsem nedojel do cíle je špatně. Krom toho, že tento Dakar je náročný, je extrémně nebezpečný, protože vede po cestách, které jsou z velké většiny ohraničené valy nebo ploty. Organizátoři ani nemohou zaznamenat všechny průšvihu do itineráře, protože by měl tisíc stran.
V čem spočívá největší nebezpečí?
Nejvíc jsou ohroženi motorkáři, logicky vlastní chybou, ale může je srazit i auto. Máme sice výstražné zařízení sentinel, ale aby auto upozornilo motorkáře, tak ho musí vidět. Pokud ten motorkář upadl v prachu a kamion ho nevidí tak to logicky jede rychle stále dál. Byl jsem u jednoho takového případu. Motorkář ležel v trati se zaklíněnou nohou pod motorkou. Nemohl jsem zastavit před ním kvůli vegetaci, tak jsem postavil motorku bokem na stojánek. V tu ránu slyším podřazení dieselového motoru a tlukot pneumatik o písek. Jen jsem ho povytáhl stranou, kolem jeho motorky se na třicet centimetrů prohnala kola Kamazu. Jsem přesvědčen o tom, že neviděl ani jeho ani mě. Prostě to byla náhoda, že jel třicet centimetrů dál. Nebylo to žádné zachraňování, ale prostě jsme měli z pekla štěstí, oba.
Takže opravdu žádné zklamání?
Samozřejmě jsem v koutku duše doufal, že dojedu co nejdál, nebo až do cíle. Teď přiznávám, že tento Dakar byl daleko těžší, než jsem čekal. Byl nad síly téhle motorky a jsem přesvědčen o tom, že by byl i nad síly mé na této motorce. Říkám to na rovinu podle vývoje závodu. Ale až tady. Jasnovidec není nikdo z nás.
Co Ivo Kaštan, vrátí se ze závodu předčasně domů?
Díky tomu, že jsem se s motorkou byť poškozenou dostal do bivaku, tak sleduji rallye po doprovodných trasách. Mám škrknuté číslo. Nicméně je hrozně příjemný pocit, že skoro každé asistenční auto které mě míjí, tak posádka vystrčí ruko z okénka a zvedne palec nahoru. Je to povzbuzující. Není to žádný hrdinský výkon, jet po silnici i když to bude ještě 8000 km, ale nechce se mi letět domů. Chtěl bych na tom tachometru těch deset tisíc kilometrů zkrátka mít. To co se motorce stalo, to nebyla konstrukční chyba, ale neočekávaná porucha, tak jak se to tady stalo stovkám dalších. Mnoho lidí mi fandilo a mnoho to bralo jako předem prohraný boj.
Nebylo to příliš velké riziko?
Uritě ne. Mám osmileté zkušenosti s Dakarem na motorce, dvakrát jsem ho sledoval z novinářského auta a s tou motorkou jsem rok závodil. Jenže pak tady jsou chlapíci kolem padesátky, kteří možná kdysi závodili, nebo také ne, nemají žádné zkušenosti, koupilií si novou motorku KTM, kterou tu mají tovární týmy na vyhrávání a cítí se jako závodníci. Ti jsou nejohroženější a těch tady nejvíc padá. Co je větší hloupost a co je odsouzené k neúspěchu? Já nebo oni, kterých je zde procentuelně třetina.
Vrátí se ještě Ivo Kaštan na Rallye Dakar v sedle motocyklu?
Návrat na Dakar na velké motorce je vyloučený, protože to je definitivně zavřená kniha. Ale jet s pitbikem Dakar ano, ale ať pořadatelé vymyslí kategorii třeba challenge, tím nemyslím pro pitbiky ale něco jako „home made“ doma vyrobeno. Motocykly produkce do obsahu třeba 250 ccm vycházející ze sériové produkce. Budou mít modifikovanou trasu, pojedou třeba polovinu měřených úseků, ale o to více spojovaček. Tohle by podle mě byla cesta pro ty, kteří chtějí ten Dakar zkusit. Stejně jako vedle F1 závodí GP2. Kdyby takový Dakar vznikl, neváhal bych. Za současné situace říkám NE. Když už nic jiného tak opakovaný vtip není vtipem...
