Kdekdo by čekal nasupenou fúrii, úsečnou a podrážděnou. Jedna z nejlepších hráček všech dob podlehla na Turnaji mistryň rumunské obranářce Halepové za 65 minut 0:6, 2:6. Teprve podruhé v kariéře se zmohla na zisk pouhých dvou her. Předtím se jí to „podařilo“ v únoru 1998 v Oklahoma City při výprasku od Jihoafričanky Krugerové (1:6, 1:6).
Před reportéry v sále pro tiskové konference však vystupovala spíš jako bavička. Nejprve pochválila soupeřku: „Ještě nikdy jsem jí neviděla hrát takhle dobře. Byl to její nejlepší zápas. Normálně nepálí tolik vítězných míčů.“
A pak začala rozesmívat sebe i desítky žurnalistů. “Vypadám rozhozeně? Ale kdepak. Nejsem rozhozená. To se vám zdá.“
"Víte, já jsem chtěla vyhrát víc než dva gamy. Snažila jsem se o tři. Říkala jsem si: Kéž bych to tak dotáhla aspoň na tři!“
"Můj forhend? Ten byl úplně vypnutý. Odhaduju, že předčasně vyrazil na prázdniny.“
"A Bůh ví, že servis ho zřejmě doprovodil. Podávala jsem na úrovni mladší žákyně. A to přinejlepším.“
"Docela dobře se mi běhalo. Ale víc jsem nepředvedla. Bylo to trapné. Ano, tohle slovo pasuje na můj výkon. Byl velmi trapný.“
Světová jednička a obhájkyně titulu působila uvolněně. V Singapuru několikrát prohlásila, že necítí tlak, neboť po zranění kolena začala trénovat jen týden před startem Masters.
“A tak to je. Vážně. Necítím se stoprocentně. Ani se tomu stavu neblížím. Prostě hraju.“
V úvodní partii přetlačila Srbku Ivanovičovou, ovšem ve středu se třiatřicetiletá dračice proměnila v nebohou oběť. Proč častěji měnila rakety? „Jedna praskla a na druhou jsem byla naštvaná. Ale samozřejmě vím, že to nebyla její vina.“
Má radost, že stále může postoupit do semifinále, pokud ve čtvrtek zdolá Bouchardovou z Kanady? „Je to divné. Mám radši klasického pavouka. Když prohrajete, máte vypadnout. Ale pořád žiju. Uvidíme, co se stane dál.“
Osobité vystoupení Sereny W. se chýlilo k závěru. V poslední odpovědi dala jasně najevo, že ani vzdáleně nemyslí na sportovní penzi. „Abych byla upřímná, nesmírně se těším na svůj další mač se Simonou. Až dorazím domů, budu tvrdě dřít, abych na ni příště byla připravená.“
.
