Kdy tohle skončí? A jak? Šest tisíc diváků žaslo, reportéři posílali do světa netrpělivě vyhlížené zprávy, miliony fanoušků zůstaly trčet u televizí. Skoro čtyři hodiny se o první bod ve Štrasburku rvaly Mladenovicová s Plíškovou.
„Měnila jsem rakety, zkoušela jsem různé pití, dala jsem si i colu,“ líčila vysoká dívka z Loun.
První den finále Fed CupuPřečtěte si zpravodajství. |
Očima hledala na tribunách tátu, dívala se na lavičku na trenéra Vaňka i na parťačky Strýcovou s Hradeckou. „Co mám dělat, abych ji brejkla?“ ptala se kapitána Pály.
Nakonec sokyni vzala podání, když to bylo nejvíc potřeba. A zasloužila si slastný pocit z vítězství, jež je důležité nejen pro ni, nýbrž také pro celý český tým.
Jak vám bylo, když se při vašem třetím mečbolu míček z rakety Mladenovicové snesl do autu?
Čekala jsem, až opravdu spadne na zem. V tomhle zápase se totiž mohlo stát cokoliv. Ona se tolikrát dostala z nevýhodného stavu. Tentokrát jsem ale vážně věřila. Vedla jsem 40:0. Říkala jsem si, že tohle už nedá.
Co fyzička? Nedocházely vám síly?
Sama sebe jsem překvapila, ale cítila jsem se výborně. Klidně bych ještě hrála dál. Uvidíme, možná se do rána něco objeví, ale myslím, že budu na neděli připravená.
Bylo obtížné udržet tak dlouho koncentraci?
Docela jo. Zdálo se mi, že jsem pořád lepší. Ale ona mě při svém servisu často nepustila do výměny. Vždycky mi darovala třeba dva míče, ale pak přiletěla dvě poloesa, takže to na zisk gamu nestačilo.
Nezviklalo vás, když šla za stavu 12:11 podávat na vítězství?
No, nezviklalo... Pořád jsem věřila. Až taková super hráčka není. Trefila jsem každý return, ona udělala pár chyb. Škoda, že se mi to takhle nesešlo dřív, zápas se nemusel tolik zkomplikovat.
Jste na sebe pyšná?
Jsem. Ještě nikdy jsem to neřekla. Ale jsem na sebe pyšná.
Přitom jste nepředvedla svůj nejlepší tenis, že?
Je znát, že jsme na konci sezony. Výkon není tolik důležitý, hlavní je bod.
Co jste si pomyslela, když se Mladenovicová nechala kvůli křečím ošetřit za stavu 9:9 před vaším servisem?
Nevím, kvůli čemu to bylo. Na normálním turnaji by jí kvůli křečím pauzu nepovolili. Nezvrtla si nohu, nic extra se jí nestalo. Vždyť pak hrála skoro patnáct gamů. A ani nebyla změna stran.
Zlobíte se na ni?
Snažila jsem se úplně nenaštvat, i když jsem byla naštvaná hodně. Nechtěla jsem dopustit, abych kvůli tomu ztratila zápas. To jsem jí nechtěla dopřát. Její chování mi připadalo nehráčské.
I proto jste odešla před závěrečnou hrou odešla na toaletu?
Musela jsem něco zkusit. Ale kdyby se ona předtím nenechala ošetřovat, já bych neodešla.
Co říkáte na hlučnou kulisu?
Byl to docela hukot. Dala jsem divákům naději, můžu si za to sama. Ale v Rumunsku mi lidi připadali o hodně horší. A naši fanoušci byli taky hodně slyšet. V jednu chvíli mi připadalo, že všichni křičí „Kája, Kája“. Snad i Francouzi. Ale už jsem asi měla halucinace.
Co vám dá taková zkušenost do další kariéry?
Jsem pyšná, že jsem to zvládla. Cítím se unavená jako všichni tady. V některých zápasech jsem v depresi, nevím, co se sebou mám dělat. Někdy mám gamy, které z naštvání vystřílím, ale tady jsem se pořád snažila, i za stavu 0-40. Věřila jsem. Ve Fed Cupu je víc nervů, proto je tohle vítězství hodně vzácné.
Jak byste popsala radost, kterou prožíváte?
Nejdřív jsem po posledním balonu cítila obrovskou úlevu. A teď? Je samozřejmě lepší, když se z výhry raduje víc lidí.
