Tenistka Hingisová: loučení bez fanfár

Praha - Je šťastná, úspěšná a zamilovaná, psali jsme o ní loni na jaře. Tehdy získala titul na antukovém veleturnaji v Římě. Byla zdravá. Vodila se za ruku s Radkem Štěpánkem. Zurčivě se smála. A život byl tak krásný. "Tenis je to, po čem toužím," ujišťovala loni Martina Hingisová. V Barceloně pozdvihla Oscara za sportovní comeback roku.

Operace "návrat na dvorce", od které ji mnozí zrazovali, se zdařila.

Alespoň si to všichni mysleli.

PROHLÉĎNĚTE SI VIDEO

O to děsivější bylo vystřízlivění. Letos jako by život Hingisové udělal kotrmelec. A sedmadvacetiletá žena si při něm namlátila.

Ztráta formy.

Vleklé zranění kyčle.

Nechuť do dalších zápasů.

Rozchod s Radkem Štěpánkem.

A pak poslední rána: pozitivní dopingový test. Kokain v moči.

Když 19. září prohrála na turnaji v Pekingu s domácí Pengovou, možná už tušila, že kniha její kariéry se definitivně uzavřela. Bez fanfár. Bez večírků na rozloučenou. S temnou šmouhou.

Martina Hingisová
Její "druhá" kariéra

Po tříleté odmlce se na světový okruh vrátila v lednu 2006.

Bilance návratu – turnajové tituly: Řím a Kalkata 2006, Tokio 2007.

Grandslamy: třikrát ve čtvrtfinále – Australian Open 2006 a 2007, Roland Garros 2006.

Žebříček WTA: po návratu nejvýš šestá v lednu 2007, nyní je na 19. místě.

Po pozitivním dopingovém testu na kokain, který měla ve 3. kole Wimbledonu, včera ukončila kariéru.

Je konec, potvrdila včera.

Nejspíš si zároveň pomyslela: Měla jsem se vůbec vracet? Vždyť poprvé ukončila kariéru kvůli zranění už v lednu 2003, ve 22 letech.

Tři roky potom studovala, cestovala, jezdila na koni, zařizovala si byt – a tápala. "Nevěděla jsem, jak naložit se životem," přiznala.

Loni v lednu najednou opět běhala po kurtech, plna nadějí i obav. "Bylo to balancování na visutém laně, ze kterého jsem snadno mohla sletět dolů. Jenže já se udržela," říkala hrdě před rokem.

Už jí nebylo sladkých sedmnáct, kdy dobývala grandslamy. "Ale nejsem ještě na tenis stará. Jsem uprostřed," doufala. Omyl. Letos víc stála, než hrála. Tělo, odvyklé úmorné dřině, přece jen nevydrželo. "Když mi nebude lépe, nemá smysl pokračovat," sdělila v květnu.

S fyzickou sílou ztrácela i duševní elán. "Je to trochu příliš velká rutina. Hraju proto, že hrát musím. Chybí mi hlad do zápasů," prozradila.

Na včerejší tiskovou konferenci dorazila v bílé. V barvě nevinnosti. I v barvě kokainu. Vinu nepřiznala. Ale ani neztrácela čas dlouhou, plamennou obhajobou. Prostě skončila.

Kdo ví, možná to pro ni bylo i vysvobození.

DRUHÝ KONEC. Zřejmě definitivně se loučila s kariérou včera, kdy také oznámila, že byla pozitivně testována na kokain.