Výhru jste oslavil rybičkou na kurtu. Co jste cítil?
Jak říkáme s bratránkem: Opojný pocit vítězství. Nejhezčí pocit, co je. Samozřejmě jsem si to užil. Rybička musela přijít - včera jsem se večer procházel po Champs Elysées a pouliční tanečníci tam měli vystoupení. Dal jsem si jejich fotku na Twitter a tady z Roland Garros mi napsali, jestli umím taky něco takového. Vzkázal jsem jim, že jestli zejtra vyhraju, tak se můžou podívat. Takže rybičku jsem musel dát. Samozřejmě člověka vítězství potěší.
Podvecer dne volna na @rolandgarros trosku rozptyleni tanecnim vystoupenim pri prochazce po champs elysees pic.twitter.com/JVz5iom8JW
Dnešní zápas byl plný zkrácení hry, hodně jste se naběhali. Jak těžké to bylo?
Mě tenis hrozně baví. Je pravda, že dneska jsme se hodně naběhali, kraťasy jsem nehrál jenom já, ale on taky. Pro diváky to byly výměny, které dnes v tom tenisu trochu chybí. Určitě je to bavilo. Atmosféra na kurtu byla skvělá. Já jsem se naběhal akorát.
Jak se hraje proti podobnému stylu?
Říká se, že nejhorší je, když někdo hraje vaši hru. On nehrál úplně stejně, spíš taky používal zkrácení hry. Je to náročné, člověk se hodně naběhá dopředu, navíc z toho ještě musí zahrát správně, když to má pod sítí, jinak se dostane do výhody ten, kdo zahrál kraťas. Není to jednoduché. Poprvé ano, ale popatnácté, podvacáté už člověku můžou docházet nápady.
Južnyj je hodně emotivní hráč, často se na sebe během zápasu hodně vzteká. Jak je těžké se nesoustředit na jeho výpady?
Každý to ze sebe dostává jiným způsobem. Někdo ani nehne brvou, někdo si potřebuje zařvat. Je to spontánní a to je na tenise krásné, když člověk ukáže emoce. Lidi vidí, že mu na tom záleží, že to není robotismus. Však také on po druhém setu začal řvát a přišlo mi, že ve třetím skoro nezkazil první servis. Začal se do toho dostávat, hrál agresivněji a už to nebylo tolik na jednu bránu jako ty první dva sety, protože tam jsem ho doopravdy vůbec k ničemu nepustil a přehrával jsem ho ve všech aspektech hry. Pak se to vyrovnalo. Smazat takového hráče 6:0, 6:3, 6:2 za hodinu a půl to se stává hrozně málokdy, takže jsem věděl, že se bude zlepšovat. Neměl co ztratit, takže jsem se snažil si držet koncentraci, a to se povedlo.
Nyní vás čeká svérázný Lotyš Ernests Gulbis. Stihl jste už přemýšlet, jak na něj?
V šatně po zápase jsem se ho ptal, jestli si nedáme trénink a on říkal, že hrajeme proti sobě. Takže moc jsem nad tím nepřemýšlel. Teď je potřeba dodělat regeneraci, na přemýšlení o zápase je ještě brzy. Až se to bude blížit, tak bude příprava stejná jako na ty předešlé.
Jak dobře se znáte?
Má Michala (Novotného - pozn. red.) jako fyzioterapeuta, kamarádíme se, pořád si děláme srandu, známe se dobře.
Je důležité, aby tenis hráli i kontroverzní hráči jako Gulbis?
Na to by měli asi odpovědět jiní. Ale já se taky radši dívám na něj, protože vím, že tam bude něco, co mě táhne. Vím, že to nebude jen mlácení do tenisáků levá pravá. Vím, že to bude jiná hra, budou tam emoce, ať už budou kladné, srandovní, nebo negativní. Ale budou to lidské emoce a o těch je i život, nejenom tenis. To si myslím, že je na tom krásné a přitáhne to daleko víc lidí než nějaký "robotismus" na kurtu.
