Od svých osmnácti let, kdy začal hrát na profesionálním okruhu a prosadil se do světové špičky, slýchával tu otázku často: "Kdy už vyhrajte grandslam? Povede se to vůbec někdy?"
Od roku 2008 čtyřikrát Murray marně o vytoužený titul bojoval ve finále, naposledy oplakal prohru ve Wimbledonu s Rogerem Federerem. Také on sám trochu začal pochybovat. "Dokážu to někdy?" ptal se sám sebe.
V pondělí si cíl splnil - po strhující téměř pětihodinové bitvě porazil obhájce titulu Novaka Djokoviče a konečně se mohl mazlit s trofejí pro vítěze US Open.
Bude jednička?"Každý z tenistů chce být nejlepší. Pro mě je další krok dostat se na první místo světového žebříčku. Roger, Novak a Rafa (Nadal) to však pro nás ostatní dělají velmi složité. I když to bude těžké, určitě se o to pokusím," říká Murray k nové výzvě. V novém vydání žebříčku ATP se posunul přes zraněného Nadala na post světové trojky. |
"Úleva. To je to nejlepší slovo, kterým bych popsal, jak se cítím. Jsem pyšný, že jsem to dokázal a už nebudu dostávat ty hloupé otázky," usmál se Murray na tiskové konferenci. Byl vyčerpaný a šťastný zároveň. Vždyť se před ním na stole blyštil pohár, po němž toužil.
"Byl to velmi těžký zápas. Zase foukal vítr a za takových podmínek se musíte soustředit na každý míček. Psychicky to bylo náročné. Navíc jsem hrál o první titul z grandslamu proti Novakovi, který na tvrdém povrchu neprohrál, ani nepamatuju. Takže to byl opravdu těžký zápas," hodnotil pětadvacetiletý Skot finálový duel.
A pak dodal: "Jsem velmi šťastný, že jsem to dokázal." Tuhle větu zopakoval při odpovědích na otázky novinářů několikrát. Bylo vidět, jak moc se mu ulevilo. "Prožívám spoustu pocitů, na kurtu jsem i trochu brečel. Jsem neuvěřitelně šťastný," potvrdil Murray.
Fotogalerie |
Britský tenista byl v pondělím finále pod velkým tlakem na několika frontách - mohl být první hráčem v historii, který jako první prohrál pět grandslamových finále. "Říkal jsem si, že udělám vše, abych se tomu vyhnul," přiznal. Nakonec napodobil svého kouče Ivana Lendla a na pátý pokus už se z titulu radoval. "Jsem rád."
A Murray taky ukončil dlouhé čekání Britů na grandslamový titul. Naposledy vyhrál Fred Perry v roce 1936 právě na US Open.
"Když jsem podával do zápasu, došlo mi, že je to velký moment v britské historii. Doufám, že to inspiruje další děti, aby se daly na tenis, protože odteď už neplatí, že britský tenis je přidušený nebo že Britové neumějí vyhrávat."
K tomu, aby si Murray splnil sen, přispěl i jeho kouč Lendl.
Legendární tenista minulosti, původem z Československa, vylepšil hlavně Britovu psychiku. Murray si daleko víc věří a triumfem na olympijských hrách a na US Open dokázal, že tohle spojení, o němž někteří experti pochybovali, funguje.
"Určitě mi hodně pomohl. Líbí se mi spolupráce s ním, naslouchám mu. Je to jeden z nejúspěšnějších hráčů historie. Myslím, že mu teď trochu stouplo ego, když jsem vyhrál po devíti měsících naší spolupráce. Je to skvělé a doufám, že nám to vydrží," chválí Murray svého trenéra.
Po pondělním triumfu Murray mířil do své lóže, kde byla jeho matka Judy, přítelkyně Kim Searsová i Lendl a další členové týmu. S koučem se tenista objal a Lendl mu řekl: "Jsem na tebe pyšný. Dobrá práce!" Pak je někdo postříkal šampaňským a tím rozhovor skončil. "Ivan začal nadávat," usmál se Murray.
Jinak ale Murray moc emocí neukazoval. To trochu zarazilo americké žurnalisty. "Myslím, že jsem se to trochu naučil od Lendla," pobavil je britský tenista. "Těžko se to vysvětluje. Byla to předlouhá cesta a teď jsem... Já nevím. Jsem hodně moc šťastný uvnitř. Omlouvám se, jestli to dostatečně neprojevuju navenek."
