Nevelká hala vedle fotbalového stánku bratislavského Slovanu by zcela splynula s prostředím, nebýt luxusního šatu, do nějž ji oblékli slovenští tenisté. O víkendu přestěhovali do Národního centra tenisový ráj.
Vnitřní výzdobě kraloval oficiální plakát v životní velikosti. Je libo vyfotografovat se coby Dominik Hrbatý nebo Goran Ivaniševič? Stačí vystát dlouhou frontu, zasunout hlavu do otvoru vyřezaného v místě tváře jednoho z tenistů a zmáčknout spoušť.
Najít správné sedadlo není problém. Hosteska stojí na každém kroku. V rukou bílá trička s nápisem: Slovenský daviscupový tým.
Zdarma je dostane každý divák - jako bonus ke vstupenkám, jejíž hodnota na celý víkend činila osm tisíc slovenských korun.
Kuchařův buben Ljuba nezničil
Tři čtvrtiny příchozích s radostí převléknou tričko přes hlavu, zbylá část diváků se chlubí vlastní výrobou: triky s bílo-červenou šachovnicí a nápisy Chorvatsko. Vyzbrojili se jako na fotbal: vlajkami, řehtačkami, zvony, bubny.
Největší si přinesl Július Merkovský, kuchař slovenského týmu. Na tribuně má své místo, pravidelně diriguje diváckou symfonii. Ani obří buben však nebyl o víkendu schopen utlumit chorvatské "Ljubo".
"Říkali jsme si s masérem, že si tohle neumíme představit v Chorvatsku. Kdybychom hráli doma a polovina diváků by byli Slováci, nebylo by to nic moc. Ale tady je to fajn," pochvaloval si Ljubičič.
Pochvaly na atmosféru pějí i hosté, chorvatský premiér Ivo Sanader rozebírá detaily utkání na chodbě se slovenským ministerským předsedou Mikulášem Dzurindou. Zavalité postavy jejich bodyguardů zcela zastaví provoz před vstupem do prostor VIP.
Žádný problém, vítěz Davisova poháru z roku 1980 Jan Kodeš rozmlouvá se slovenskými médii, poslední federální Miss Silvia Lakatošová si povídá s přáteli. Pouze bývalý hokejista Peter Šťastný věrný svému příjmení "šťastně" našel skulinku, kudy obejít dav.
V luxusních prostorách pro čestné hosty jej omámí šansony a vůně květin.
Na ploše tenisové haly, kde obvykle na třech dvorcích trénují žáčci, jich "vyrostlo" několik tisíc. Od růží po antúrie. Stoly se ohýbají pod dobrotami, jímž vládly kachní medailonky.
Skvělý tým
Čestní hosté mají k dispozici luxus, slovenské organizátory stála pouze "vipka" víc než milion a půl korun. Vešlo se do ní 1200 lidí, víc než čtvrtina kapacity haly...
Prázdná místa v Národním tenisovém centru však (s výjimkou začátku pátečního programu) nebyla k nalezení. Dvě byla obsazena permanentně.
"Strážci pokladu" se nesměli pohnout ani na krok. Takového klienta často nemají, jedna z nejvzácnějších trofejí ve sportovním světě - slavná "salátová mísa", pojištěna na 400 000 dolarů, byla opatrována čtyřiadvacet hodin denně. Dotknout se ji jinak než v rukavicích bylo zakázáno. I rukavice si směli navléct pouze vyvolení.
Všichni si však mohli zatančit. Historické finále ozdobil svým čerstvým produktem Karol Kučera. Společně s finalistou soutěže "Slovensko hledá SuperStar" Petrem Kelecsényim nazpíval píseň "Skvělý tým". "Jsme skvělý tým a žijeme jen tím, že hrajeme jako o život," znělo o víkendu Národním tenisovým centrem na podporu domácích tenistů.
Bez písničky, ale se stejným mottem, však v Bratislavě bojovali i Chorvati. A ti se - na rozdíl od domácích hráčů - mohli v neděli na kurtu zpívat hymnu se stovkami svých fanoušků.
Tenisový ráj si "odvezli" do Chorvatska.
