Napětí bublalo na tribunách Ashe Stadium, které se z dvorce zdají být takřka nebetyčné. Vařilo se v mozku trenéra Davida Kotyzy, jenž společně s dalšími členy podpůrného týmu světové jedničky zblízka přihlížel sportovnímu thrilleru.
Pojednával o přežití jeho hráčky Karolíny Plíškové na US Open. Ocitla se v ohrožení. Zhurta na ni od první výměny spustila domácí kvalifikantka Nicole Gibbsová, až 127. žena pořadí WTA.
Češka se jen zvolna dostávala do ráže. První sadu ztratila 2:6. Uvědomuje si, že už jsou vyřazeny další favoritky Simona Halepová, Angelique Kerberová, Caroline Wozniacká či Johanna Kontaová.
Málokdo si dovede představit, jak je těžké vymést z hlavy všechny ty dráždivé a rušivé myšlenky. Naštěstí to pětadvacetiletá slečna dokázala a stejně jako Kotyza a spol. si po 107 minutách stresu mohla zhluboka vydechnout.
Na Roland Garros jste postupovala, ač jste nehrála dobře. Bylo dnešní vítězství 2:6, 6:3, 6:4 podobné?
Já se tady v trénincích cítím dobře, jenže zápas jsem nezvládla v hlavě. Asi jsem si na sebe naložila zbytečně moc tlaku. Tolik bych chtěla uspět, zvlášť po loňsku, kdy jsem tu byla ve finále. Soupeřka navíc přišla s fakt dobrým tenisem. Nebyl to tak lehký mač, jak jsem čekala.
Hodně se vám po proměněném mečbolu ulevilo?
Dost. Ani ve druhém setu jsem se extra nezlepšila. Ale věřila jsem, že když si párkrát udržím servis, tak dostanu šanci. Brejk mi úplně nedarovala, ale já zahrála pár lepších úderů.
Ve třetím setu jste bodovala po všech 17 prvních podáních. Je pravda, že vás nakonec spasila vaše největší zbraň?
Servis byl hodně důležitý. Zvlášť když jsem musela zápas dopodávat. Moje hra odzadu nebyla nic moc. Ona se snažila hrát agresivně, já neměla čas nic vymyslet a chytit se své hry.
Nenechala jste Gibbsovou až příliš diktovat? Nebyla jste místo kontrolovaného rizika moc opatrná?
Jo, začala jsem moc pasivně. Šla do mě a já se nedostala do pohody. Navíc jsem byla celkem vystresovaná, v takovém stavu nejde hrát nejlepší tenis. Proto jsem udělala takové chyby.
Po první sadě jste odešla na toaletu. Zafungoval tenhle tah?
Díky bohu hrajeme na dva vítězné sety. Abych zkazila dva, to už by muselo být opravdu hodně špatné. Věřila jsem, že to dám. Šla jsem se uklidnit na záchod, trošku se opláchla a začala znova. Potřebovala jsem do sebe dostat klid. Pak už jsem začala hrát líp, agresivněji.
První partii jste v New Yorku zvládla bravurně. Proč vás tentokrát tolik trápila tréma?
Cítila jsem se líp než před prvním kolem, protože v něm je výhra úplná povinnost. Vím, že narážím na holky, které bych měla porazit, když budu hrát jen trochu solidně. Uvědomuju si, že se pavouk nějak vyvíjí, není tam Halepová nebo další hráčky, které mi nesedí. Někdy je těžké se s tlakem se vyrovnat. Přichází od okolí, ale nejvíc si ho na sebe dávám sama. Tím, že v tréninku hraju dobře, od sebe čekám skvělý tenis. Pak jsem nejistá, když nepřijde.
Všímáte si, kolik nasazených už vypadlo?
Vím o tom, nějaké zápasy jsem i viděla. My nasazené to vůbec nemáme lehké. Dokonce bych řekla, že to mají lehčí ty nenasazené.
Proč?
Sice jdou hned na těžké soupeřky, ale nikdo od nich nic nečeká. Přijde mi, že se ten tlak zhoršuje. Loni jsem ho tak necítila, protože jsem byla za desítkou, nikdo se mnou nepočítal. Teď mě tíží očekávání. Mám šanci uspět. Neříkám rovnou vyhrát grandslam, ale jít daleko určitě můžu.
V Paříži ani Wimbledonu jste neříkala, že hrajete v tréninku dobře. Máte teď z tenisu nejlepší pocit za poslední období?
Trošku se to teď otočilo. V Paříži jsem nehrála nic moc, ale cítila jsem se v pohodě psychicky. Teď se cítím líp tenisově než mentálně. Obhajuju finále, to je nová role. Ale nebojte, na Bohnice to není.
