Jak velká je trenérova radost?
Jako kouč jsem ještě nebyl v singlovém čtvrtfinále grandslamu. Je to báječné. Ale naše práce tu nekončí. Večer si chvíli užijeme radost, ale pak se zase budeme soustředit.
Ptáte se Lucie, co její úspěch znamená v Česku?
Bohužel nejsme jediní. Bára Strýcová s Petrou Kvitovou taky postoupily, takže nám kradou slávu. (Směje se) Ale ne, je to paráda, že tolik vašich holek postoupilo.
Lucie trávu neměla ráda. Už jste ji přesvědčil, že jí může sedět?
Pokud jí to nedošlo letos, tak už vážně nevím! Ale jo, pochopila to. A prospělo jí, že dosud byl povrch suchý a pomalejší. Dal jí chvilku navíc, aby mohla přemýšlet, získat sebevědomí a pak se do toho pořádně opřít.
Zatím postupuje bez ztráty setu. Může vyhrát Wimbledon?
Dobrá otázka. Spousta holek v optimální pohodě to může dokázat. A ona? Má na to. Hraje dobře. Teď jde o to, jestli sama uvěří, že dovede hrát na nejvyšší úrovni.
Dřív ji brzdily zdravotní potíže. Teď vypadá fit, že?
Klíčové teď je zůstat svěží. V neděli jsme měli volno. Po devíti týdnech na cestách a postupu do druhého týdne grandslamu člověk potřebuje vypnout. Ona ví, že umí hrát tenis, a věří si. To je hlavní.
Čím to, že se vyhýbá zraněním?
Už léta spolupracuje s Kristiánem Bajzou, který ví, co Lucy potřebuje. Jeho přístup je: o maličko méně práce, ale o to tvrdší. Zdá se, že se to vyplácí. Jako tým spolupracujeme. Já s Lucy dělám spoustu cvičení na pohyb. Začleňuju tenisovou přípravu do kondičního tréninku. První půlrok se zdráhala tolik dřít, protože se bála zranění. Ale vybudovala si svaly, což se jí teď vyplácí. Našli jsme potřebnou rovnováhu.
Má dost sebevědomí, aby zvládla čtvrtfinále na centrkurtu?
Má šanci proti komukoliv, třeba na centrkurtu. Ale já beru i dvorec číslo 77, kdyby na něm měla vyhrát.
Jak to tu zvládáte s rodinou?
Přítelkyně mně a Lucy pomáhá s vařením a uklízením, stará se o nevyprané oblečení. Patří do týmu. Vyplatilo se vzít ji s sebou. A pro mě je prémie, že mám s sebou své holky. Cítím se jako doma.
