Připadáte si neporazitelná?
Nevadilo by mi to! (směje se) Né, je to úžasné. Mám radost, že se nám to i dneska povedlo.
Zdolaly jste světové jedničky. Je to velký úspěch?
To určitě. Na deblu mi od Australian Open taky dost záleží. S Bethanií si to užíváme. Po titulu z Melbourne jsme si daly za cíl kvalifikovat se na Masters do Singapuru. Takže porazit první tým je povzbuzující.
Přesto pro vás musí být hlavní čtvrteční mač s Ivanovičovou. Jak moc jste na sebe byla opatrná?
Říkala jsem si: „Hlavně se tady nezraň!“ To by byla hrůza. Ale když už pak člověk hraje, tak prostě hraje.
Nezvažovala jste odstoupení ze čtyřhry?
Kdybych měla nějaké malé zranění, tak bych měla těžší rozhodování. Naštěstí jsme nehrály nějaký maraton.
ON-LINESemifinále Šafářová vs. Ivanovičová zítra od 15 hodin v podrobné reportáži |
Jak se na kurtu projevila euforie z vašeho singlového tažení?
Určitě mi pomáhá. Když je člověk na vlně, daří se mu údery, na které by si třeba ani netroufl. Bethanie je energická, spoustu toho pozabíjí na síti, což je ideální kombinace.
A jak vám pomohl lednový deblový úspěch ve dvouhře?
V Melbourne jsem v singlu vypadla v 1. kole a byla z toho hodně smutná. Titul z deblu mě zvedl a namotivoval. I proto jsem pak tak dobře zvládla Antverpy, Dubaj a Dauhá.
Jak se vůbec na vašem těle projevilo devět zápasů za jedenáct dní?
Kupí se to. Ale zatím to zvládám. Zdraví drží. Denně dělám hodně rehabilitace.
Co to obnáší?
Většinou jdu do ledové vany, potom mám masáž a fyzioterapeutka mně rovná klouby a hlavně obratle, protože mě bolela záda.
Na šok z ledové koupele jste si zvykla?
Na ten se zvyknout nedá. To je nutné zlo.
Jak dlouho v ní ležíte?
Deset minut. V Austrálii, když je pařák, tak je to o něco příjemnější. Zato ve zdejší zimě... Když jsem včera vylezla, dávali mi horké zábaly na nohy. Taková mi byla kosa.
Co jste prožila od úterního postupu do semifinále?
Jsou to pocity radosti. Pomalu si začínám uvědomovat, co se mi povedlo. Dostala jsem strašně moc krásných zpráv a vzkazů. Volali jsme si s rodinou. Pomalu to vstřebávám, ale snažím se zůstat při zemi a v klidu. A zkoncentrovat se na zítřek, protože se nechci nechat unést. Chtěla bych jít dál.
Jaký máte plán do utkání s Ivanovičovou?
Ještě mě čeká ta vana a fyzio. Pak pojedu do bytu, pustíme si s Robem (koučem Steckleym) nějaký film. Půjdeme brzo spát. Nevím, jestli budu hrát hned ve tři, nebo až druhou rundu. Uvidíme, jaký bude program. Každopádně budeme mít pomalejší ráno, pak oběd, rozehrávku a půjdeme na to.
Máte se Srbkou plusovou bilanci 5-3. Cítíte velkou šanci?
To jo. Naposledy jsem s ní v Tokiu prohrála, od loňska se zlepšila, zvedla se psychicky. Když jsem jí tu porazila, byla nervozní, dělala hodně chyb. Ale já teď taky hraju dobře. Být ve finále grandslamu je sen. Musím udělat ještě jeden těžký krok. Půjdu si to hlavně užít.
Hodně jí vadí, že jste levačka? Co myslíte?
Hm. Má výrazně horší bekhendovou stranu, takže je pro ni rotace ven z kurtu dost nepříjemná.
Zároveň jí vyhovují tupější míče, její rovné údery vám moc vysoko nevyskočí, že?
Čekám, že mi tam ty její placky budou padat. Ani z bekhendu nebude tolik kazit, protože balony jsou těžší.
Vás míče v Paříži zprvu hodně deptaly. Ale zřejme jste si zvykla. Je to tak?
Jó, nestěžuju si. (směje se)
Jak bude probíhat předzápasová porada?
Asi si večer promluvíme. Pak mi Rob hlavní věci zopakuje ještě před zápasem. Před čtvrtfinále jsem chtěla nějaké rady a on: „Už jsem ti toho řekl dost!“
Dodržíte rituál a sníte k snídani další porci ovesné kaše, kterou vám v Paříži nutí trenér?
Ještě to vydržím. Včera jsme koupili novou krabici. (vzdychá) Snad se z toho nestane tradice. Doufám, že nebudu až do konce života na kaši... (hurónský smích) Už se na ni nemůžu skoro ani podívat.
Příbuzní přiletí až na případné finále?
Je to tak. I kvůli pověrčivosti. Sestra byla loni ve Wimbledonu na semifinále, které jsem prohrála, proto tentokrát ještě vyčkává. Táta už sem chtěl dorazit na Šarapku, ale pak mu to nějak nevyšlo. Tak už to necháme.
