Tuhle pozici měli v posledních letech rezervovanou úspěšní borci: Lukáš Dlouhý, vítěz grandslamové čtyřhry z Paříže a New Yorku, či hecíř Radek Štěpánek. Teď je národní deblovou jedničkou chlapík původem z Jilemnice, který nejprve dělil zájem také o hokej a lyžování, ale skončil u tenisu.
„Zní to hezky. Říct mi tohle někdo před pár lety... Ale už docela dlouho předvádím konstantní výkony, zlepšil jsem se,“ uvedl 27letý Jebavý. „Když jsou výsledky, cítíte se líp. Konečně to potvrzujeme. Debl teď bude můj hlavní chleba.“
S Jiřím Veselým letos slavili první titul na turnaji ATP, v Paříži si pak Jebavý odbyl premiéru na grandslamu: vyřadili silné duo Klaasen, Ram, leč v sobotu prohráli ve 3. kole. „Tím to trochu zhořklo, ale jinak to hodnotím kladně,“ řekl - a už s parťákem plánují účasti na Wimledonu a US Open.
Cesta na nablýskaná tenisová jeviště u něj trvala déle. „To víte, že jsem se sem těšil. Je to jiný turnaj než challengery,“ usmál se. „Jsou tu nejlepší hráči na světě, lidi to víc sledují. Jsem rád, že jsem na prvním grandslamu něco uhrál. Před turnajem bych to bral všemi deseti.“
Jiří Veselý (vpravo) a Roman Jebavý při čtyřhře
Jeho příběh ukazuje, že sny o tenisové kariéře sice vypadají velkolepě, ale realita může nabídnout méně okázalé kulisy. Jebavý býval v juniorech světovou trojkou, jenže ví: „Být dobrý junior neznamená, že se člověk prosadí v dospělých. Doba se posunula.“
Místo milionářského světa se potloukal po turnajích kategorie futures. „Nedokázal jsem se prokopat dál, posunout se na ATP. Takhle jsem to opakoval tři čtyři roky a to se člověk zastaví,“ uznává. „Utekla mi základní síla. A do toho koleno.“
To si Jebavý vážně zranil, po operaci pauzíroval osm měsíců, návrat byl bolestivý, pozvolný. Někdejší elitní junior se najednou ztrácel v davu.
„Je to jen dobrý základní bod,“ hodnotí, co podle něj znamená pozice elitního mládežníka. „Objedete juniorské grandslamy, lidi se o vás zajímají - ale pak jste dospělý a musíte si všechno uhrát. Existují výjimky, ale mně se bohužel do špičky prorazit nepovedlo.“
Že je vše zlé k něčemu dobré? U Jebavého to z části platí. „Čtyřhra původně bylo nouzová varianta kvůli kolenu. Ale nakonec to byla dobrá volba,“ soudí. „I když jsem se třeba víc soustředil na dvouhru, v deblu se mi dařilo líp. Takhle to vyplynulo. A už to tak asi bude nadále.“
S Veselým se znají od mládí: „Byli jsme dlouho kamarádi.“ Na kurty spolu začali nastupovat před pěti lety, dosavadními vrcholy jejich spojení jsou květnový triumf v Istanbulu a nynější účast v Paříži.
„Roman má fantastické voleje. V tom je určitě top tenista,“ chválí jej Veselý. „Za poslední rok se neskutečně zlepšil, na výsledcích je to znát. Snad spolu budeme hrát ještě několik let a co nejvíc turnajů.“
A s výsledky roste chuť. O Jebavého trenérsky pečuje Lukáš Dlouhý, poslední český mužský deblový šampion z pařížské antuky. „Vyhrát grandslam, to je cíl pro každého,“ zasní se Jebavý. „Je těžké to splnit. Ale teď jsem si splnil to, že jsem vyhrál první zápas. Když se usadím a budu stoupat žebříčkem výš... Byl bych moc rád, pokud někdy projdeme do závěrečných kol.“
Pro muže, který se tenisu nevzdal ani v složitých časech, by něco podobného znamenalo ryzí happy end.
