A nijak ho to netrápí, naopak.
„Plánování je klíčem k mojí dlouhověkosti,“ uvedl fenomenální Švýcar a odhlásil se z velkého turnaje Rogers Cup, součásti série ATP Masters 1000.
Plán je prostý. Nespěchat. Nepřidávat si. Nesledovat ostatní.
Federer je po sedmi měsících na bilanci 29-4. Světová jednička Rafael Nadal odehrál o pět duelů víc (35-3), ale toho brzdilo zranění. Žebříčková trojka Alexander Zverev startů oproti Federerovi nasbíral dokonce o 14 více (36-11), totožnou bilanci má Dominic Thiem. Na čtyřicítce mačů jsou Juan Martín del Potro (32-8) nebo Kevin Anderson (29-11).
„Travnatá sezona končí a pro Rogera to teď bude těžké,“ soudí třeba bývalý výtečný britský tenista Tim Henman. „Jak stárne, stává se pro něj pohyb čím dál náročnějším. Tak to mají všichni.“
Dokonce i sám „božský“ Roger.
Když ho ve Wimbledonu ve čtvrtfinále zdolal Anderson, nijak nezakrýval: „Mentální únavu necítím, ale fyzicky jsem příšerně zničený.“
Není se čemu divit. Londýn letos zasáhlo nebritské vedro, s obrem z Jižní Afriky se na kurtu mořili v pěti setech. A hlavně: 8. srpna Federerovi bude 37 let. I s dlouhými pauzami ve sportovním kalendáři a pedantskými detaily v životosprávě (včetně 10 až 12 hodin spánku) nemá bezedné zásoby. Proto odhlášení z Rogers Cupu – na betonech Severní Ameriky si vystačí s kombinací „tisícového“ turnaje v Cincinnati (od 12. srpna) a pak US Open.
Udělal snad letos pan Plánovač nějakou chybu, přecenil někde síly?
Nabízelo se, zda před Wimbledonem (ne)mělo cenu hrát hned dva turnaje na trávě v Halle a ve Stuttgartu, dohromady devět duelů. Tohle ale zůstane i pro mistra Federera neřešitelným rébusem. Měl totiž za sebou takřka tříměsíční pauzu vyplněnou tréninkem, volnem, cestováním – a musel si vybrat, zda se raději pořádně rozehraje s rizikem toho, že může tělo teoreticky přetížit, pokud dojde daleko (a v obou případech došel do finále).
Některé faktory ani přes veškerou snahu ovlivnit nelze. Rok 2017 se rovnal splněnému snu: Federer byl svěží, natěšený, vycházelo mu vše. Do konce července zaznamenal jedinou prohru, slavil pět titulů včetně dvou grandslamů (Australian Open a Wimbledon) i dvou turnajů ATP Masters 1000 (Indian Wells, Miami). Letos má čtyři prohry a „jen“ tři triumfy.
Soudě dle loňského vzoru se ve zbytku roku dá čekat zhruba pět či šest dalších turnajových startů. Dva na tvrdém povrchu prozradil. Pak by se měl vrátit obhajovat do Šanghaje, kde si tak pochvaloval pohostinnost, stejně jako do domovské Basileje a na Turnaj mistrů v Londýně.
Pokud by někde vypadl v rané fázi, možná pár mačů jinde přihodí. O moc víc jich ale nebude: za dlouhověkost Švýcar ochotně platí tím nejcennějším, co má. Tedy svou přítomností.
