Nějaký mentálně narušený novinář ho označil názvem nerespektující touhu většiny Britů a jiný to dokola opakuje.

Vzhledem k tomu, že jste zjevně expert, tak byste si měl uvědomit, že většina je více než 50% a ne 37,4%. Nedáte-li si pozor na to, co píšete, mohlo by se vám lehce stát, že ten přídomek co jste přisoudil tomu novináři dají ostatní vám.

P.S.: Ten novinář, co to používal, nebyl jeden, ale bylo jich povícero. A poprvé ten termín použila žena - takže novinářka. Ale to je jen poznámka pro neznalé, kterou vy zajisté nepotřebujete, vy se zjevně v problematice Británie a britských médií orientujete na výbornou...

A co má příběh tenisty, který se v podstatě až tak moc zase neprosadil, s brexitem? To už i vy musíte míchat politiku tam, kam vůbec nepatří?

Ten přídomek "Lék na Brexit" si nevymyslel ani Ondřej Novotný, autor článku, ani redakce iDnes, ale britská média - pár dní po Brexitu byla britská společnost hodně rozdělená (rozhádaná) a téma Willis bylo něco, na čem se mohli všichni shodnout (samozřejmě berte to "všichni" s nadsázkou).

Pekne. Len som nepochopil, preco by mal byt chalanisko liekom na brexit. Vyjadroval sa snad v duchu "Remain"?

Preco ho spominame tonom, akoby brexit mal byt ochorenim a tento tenista ho mal liecit? Nerozumiem, nieco mi unika. Alebo je to fest osli mustek.

Protože po hlasování byli Britové kvůli výsledkům dost rozhádaní - nejen Anglie x Skotsko, ale i třeba mladí (75% pro Remain) vs. důchodci (60% pro Leave), Londýn a univerzitní města vs. venkov, vysokoškoláci vs. lidé s nízkou kvalifikací atd. No a neutrální téma tenisu jim pomáhalo na rozpory ohledně Brexitu aspoň na chvíli zapomenout.

Pane Novotný, docela hezký článek, díky, vydržel jsem až do konce. Konečně něco jiného než mudrování o našich tenistkách, kam až to mohly dotáhnout a proč to nedotáhly, a věčné počítání míst na žebříčku.