Před čtvrtfinále turnaje v Šanghaji měl Marián Vajda, trenér Djokoviče, návštěvu. Přišel za ním Bernard Tomic, čtvrtfinálový soupeř srbského tenisty. Hrál slušně, přesto prohrál 6:7, 1:6. A spustil na Vajdu: „Jak můžu někoho takového porazit? Řekněte mi to! Vlastně ani nevím, kam mu mám hrát. Je to moc těžké.“
Podobný názor není zdaleka ojedinělý. Od finále US Open vyhrál Djokovič 20 setů v řadě. Získal tituly v Pekingu a v Šanghaji. Nešlo přitom o malé turnaje se slabou konkurencí. Jenže Djokovič na nich vysílal jasný signál: Postavte mi do cesty kohokoliv, já si poradím.
„Můj nejlepší rok“
Soupeře drtil. Ať už šlo o domácího outsidera Čang Ce, nebo o superhvězdy Nadala, Ferrera či Murrayho, nikdo mu nezpůsobil větší trable. Nikdo ho nedostal do kritických chvil. Nikdo se mu teď nemůže rovnat.
„Ještě nikdy jsem na dvou po sobě jdoucích turnajích nehrál tak dobře,“ přiznal sám Djokovič. Ale nejde jen o poslední týdny. 28letý Srb má za sebou rok snů: zatím hrál 14 turnajů, jen na prvním nedošel do finále. Vyhrál tři grandslamy. V čele žebříčku ATP vede s takřka dvojnásobným počtem bodů, než má druhý Andy Murray.
U jména Djokovič nyní svítí 16 785 bodů, což je rekord. Na prize money vydělal za jediný rok přes 16 milionů dolarů (asi 380 milionů korun), to se rovněž nikomu dosud nepovedlo. „Je to zatím můj nejlepší rok, to je bez debat,“ řekl Srb, který přitom i v roce 2011 vyhrál tři grandslamy a z 76 zápasů jen šestkrát prohrál. Letos má zatím porážek pouze pět – a před sebou poslední dvě výzvy: velké klání v Paříži a závěrečný Turnaj mistrů.
Bylo by překvapením, kdyby ho v současné formě někdo zdolal. „Ale nechci se nechat příliš unést úspěchem. Chci na takové úrovni hrát ještě mnoho dalších let.“ Slova, která mohou těšit Srbovy fanoušky, zní pro jeho soupeře až zlověstně.
K legendám schází jeden titul
Jenže jak ti ho mají zastavit? Djokovič má vše: dokonalou atletickou postavu. Neuvěřitelnou výdrž. Sebevědomí šampiona. Údery bez jakékoliv větší slabiny. „Jen jeho soupeři si skutečně uvědomují, jak velký prostor dokáže pokrýt. Zvládne vrátit úplně každý úder. Je to neuvěřitelné,“ žasl i Vajda v rozhovoru pro L’Équipe. „Kdo s ním hraje, má pocit, že aby mu mohl odolat, musí předvést něco, na co ve skutečnosti nemá. Nedostane se proti němu do rytmu.“
To se dle jeho slov stalo i v šanghajském semifinále, kde Djokovič zničil Murrayho 6:1, 6:3. A světová dvojka pak uznale vyprávěla: „Djokovič našel cestu, jak vyhrát zápasy, v nichž nehraje nejlepší tenis. A letos se mu to daří spolehlivě, což posílilo jeho sebevědomí.“ To mu nyní skutečně nechybí; Djokovič si dokonce troufá i na absolutní grandslamový rekord Rogera Federera; k jeho sedmnácti titulům mu nyní chybí sedm.
A pokud vydrží v současném tempu, klidně to může zvládnout. „Je to ještě dlouhá cesta, ale nic není nemožné,“ řekl. Zatím má za sebou „jen“ neuvěřitelný rok, k tenisové nesmrtelnosti mu ještě kus schází. Především titul z Roland Garros, který mu letos vyrval Stan Wawrinka – jeden z mála vyvolených, který dokáže Djokoviče potrápit.
„Aby se stal legendou, musí vyhrát i tam,“ řekl i Greg Rusedski, bývalá světová čtyřka, pro Sky Sports. Dosud mu vždy kousek chyběl. Teď však vládne tenisu se suverenitou, která nutí soupeře se ptát: Jak mám někoho takového porazit?
