Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rosol, hrdina večera: Moje výhra roku. Davis Cup mě posune o level dál

Lukáš Rosol slaví skalp Robina Haaseho v daviscupové baráži. | foto: Česká sportovní / Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

15 2017
Haag (Od našeho zpravodaje) - Fanoušci v oranžovém se mohli utleskat, upískat i umávat, ale málo platné. Lukáš Rosol zase dokázal, čeho je schopný v zápasech za Česko: místního rodáka a nizozemskou jedničku Robina Haaseho zdolal v pěti setech 6:7 (5:7), 6:3, 6:2, 3:6, 7:5 a tým má v baráži o Světovou skupinu luxusní vedení 2:0. „Chci vracet ostatním to, jak o nás pečují,“ říká Rosol.

Přál si, aby se třeba od tohoto zápasu mohl odrazit k lepšímu zbytku jinak šedivé sezony. A vida! Robin Haase, žebříčkově nejlépe postavený ze všech přítomných tenistů, končí poražený – a Lukáš Rosol v euforii padá na antuku.

Česko tak v boji o udržení mezi elitou Davis Cupu vede 2:0 a on si po Alexanderu Zverevovi či Jo-Wilfriedu Tsongovi připisuje další cennou „trofej“ do reprezentační sbírky.

Zpravodajství

1. den daviscupové baráže

„Za celou sezonu jsem neporazil nikoho ze stovky, Haase je první. Takže nejlepší vítězství roku, dá se to tak říct,“ přikývl přešťastný Rosol.

Čím to, že vás duely Davis Cupu poslední dobou tak vyhecují?
Máme kolem sebe tým, co se o nás v průběhu týdenní přípravy stará. Cítím to tak, že jim máme co vracet. Když pak máte ostatní na lavičce, k tomu fanoušky… Každý se chceme ukázat. Já mám rád týmové soutěže, ať už bundesligu nebo Davis Cup. Vždycky mě to posune o level dál.

Přitom vás v Haagu trápila viróza...
… a ve čtvrtek jsem nevěděl, jestli budu hrát. Říkal jsem kapitánovi, že na kurt vůbec nejdu; že se necítím na to, abych bojoval za tým třeba na pět setů. Přesto mě nominoval. Za tu šanci jsem hrozně rád – a naštěstí se zdraví trochu zlepšilo. První den nekašlu, přitom v noci jsem se kvůli tomu asi třicetkrát probudil.

Fotogalerie

Haaseho jste porazil popáté z šesti střetů. To nebude náhoda, co?
Hráli jsme spolu hodněkrát, za ty roky se známe. Vždycky to bylo 7:5 nebo 7:6 ve třetím, velké boje. Ani jeden jsem to nehodlali vzdát. Bylo to hodně nahoru-dolů, nakonec jsem ten poslední míček dal já. Nechtěl jsem delší výměny, to není moje hra, ale servírovat a chodit do toho. Asi nenašel odpověď.

Jak při takové tenisové horské dráze neztratit nervy?
To víte, že jsem to chtěl dohrát: mít za sebou v téhle sezoně nějaké dobré vyhrané zápasy, o které bych se mohl opřít po psychické stránce, třeba bych to doservíroval úplně v klidu. On ale na konci neměl co ztratit, už byl skoro venku z kurtu, málem v šatně. Bohužel jsem to ještě nedohrál, ale poslední game se mi povedl.

A teď jste v situaci, že pokud už si v Haagu znovu nezahrajete, znamená to, že Češi postoupili.
Jak říkáte. Doufám, že už na kurt nebudu muset. A pokud ano, nechám tam znovu všechno.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze