Pořád to není jeho výsostná disciplína, to určitě ne. Bilance Jiřího Veselého v Davis Cupu zní 5-8, přičemž na tři triumfy v singlu dosáhl za již rozhodnutého stavu. Kolikrát si připadal jako bez kyslíku.
„V Davis Cupu se nedokážu dostat do své zóny, hodit všechno za hlavu. Psychicky to nezvládám,“ říkal ještě loni v létě, kdy jej při domácím duelu s Francií ve třech setech zle překvapil tehdejší debutant Lucas Pouille.
Minulost ale má zůstat minulostí. Takový je plán 24letého Čecha, týmové jedničky pro důležitý duel o setrvání ve Světové skupině.
„Věřím v to, že konečně v Davis Cupu předvedu takové výkony, jaké si přeju předvádět,“ pronesl, když spolu s parťáky vyrazil směr Nizozemsko. „Hodlám vyhrát nejen za sebe, ale za všechny. Zároveň to však nechci odlišovat od jiného předzápasového nastavení. Je to týmová akce, ale utkání si člověk stejně musí vyhrát sám. Všechno kolem zůstává stejné.“
To zní jako plán: oprostit se od tlaku, který v něm boj za vlast vyvolává. Hrát to, co umí. Pak by 59. hráč světa měl Česko táhnout.
„Je to náš první hráč a antuka je jeho nejlepší povrch,“ říká kapitán Jaroslav Navrátil. O tom, co bylo, ví dobře: „Ale roli jedničky Jirka zvládl předloni v baráži v Indii, což bylo důležité.“
Tam v roce 2015 dodal vítězný štempl na českou záchranu mezi elitou, nyní ho čeká stejný úkol.
Výhodou je pro něj rozhodně povrch. „Těším se. Výsledky na antuce u mě letos i v předešlých letech byly vždycky lepší než na tvrdém povrchu, určitě mi to problém nedělá,“ říká o zářijovém návratu na oranžovou drť.
Potenciální nevýhodou může být ještě větší tlak při absenci letitých opor Tomáše Berdycha s Radkem Štěpánkem. Což ale působí i jako motivace.
„Je to velká změna. Tým je úplně nový. Čerstvý, řekl bych. Atmosféra je jiná,“ říká o parťácích Lukáši Rosolovi, Adamu Pavláskovi a Romanu Jebavém, svému kolegovi pro čtyřhru. „Mezi Tomášem a Radkem jsem byl takový nováček, teď jsem v jiné pozici. Pro tým je to určitě ztráta, drželi nás strašně dlouho, vždycky to stálo na nich. Ale jdeme do toho s odhodláním. Uděláme všechno, co je v našich silách, abychom skupinu zachránili.“
Bez ohledu na míru zodpovědnosti Davis Cup vyhlíží. „Vždycky je to super týden,“ má jasno. „Je bezva být s lidmi, s nimiž se známe dlouho, ale na turnajích se až tolik nevídáme. Tam si každý spíš jede to svoje.“
Nyní je tu boj pod společnou vlajkou. Bude-li třeba, je Veselý připraven na start ve všech třech dnech, i ve čtyřhře. A motivace má víc než dost.
Už proto, že jeho letošní sezona je... „Ani dobrá, ani špatná,“ přikývne. „Určitě bych byl radši výš. Několik zápasů mi uteklo těsně, odehrál jsem strašně moc tiebreaků, bohužel jsem je většinou prohrál. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že by to bylo nějak hrozné.“
Na grandslamech je v roce 2017 jeho maximem 3. kolo v Paříži. V žebříčku už byl i na 35. pozici (duben 2015), přesto víru neztrácí. Třeba kvůli tomu, co aktuálně na newyorských betonech předvedl Jihoafričan Kevin Anderson.
„Má podobné parametry jako já; vysoký, s dělovým servisem. To, jak dlouho musel čekat na úspěch, jen ukazuje, že je to hodně o trpělivosti,“ říká o překvapivém finalistovi US Open. „Člověk si musí projít výhrami i porážkami. Klobouk dolů, co se mu povedlo. Určitým způsobem je to pro mě motivace: makat na sobě a čekat na šanci, která, doufám, přijde.“
Třeba ještě letos na turnajích v Asii, kam se chystá po Davis Cupu. A baráž v Haagu tomu má posloužit. „Pořád se může něco povést. Snad mi i Davis Cup pomůže, abych chytil novou šťávu, v závěru sezony pořádně zamakal a zkusil ze sebe vymáčknout všechno,“ věří. A čeští fanoušci s ním.
