"Tady byli kluci, co by mě mohli porazit, ale já si říkal, kdybych s nima prohrál, tak by to bylo, jako kdybych prohrál druhou světovou válku," líčil. "Pak jsem trefil start a už jsem nepřemýšlel, že mě bolelo pravé koleno."
Co s ním je?
Zlobí mě už od přípravy. Občas mi v něm přeskočí, teď mě tam lehce píchlo. Hlava mu podvědomě ulevuje, dochází tam k disbalanci. To je problém.
Rekordní čas vás tedy překvapil?
My chtěli s trenérem zaútočit letos dokonce na výkon 13,10, takže teď máme našlápnuto. Ještě 17 setin. Tenhle čas hlavně posouvá mou hlavu. Byl to pro mě strašně důležitý závod, protože posledních 14 dní jsem ztrácel svoji sebedůvěru. Najednou jsem upadal do pochybností, že jsem něco v přípravě pokazil.
A vidíte, najednou jste prolomil i vaše prokletí českých mítinků, na nichž se vám nikdy nedařilo.
Teď už ten výkon, doufám, půjde postupně nahoru. Trenér má v hlavě velké věci.
Jak velké?
Jednou až k času 13,0. A z toho už to může uletět i na 12,99, ne?
V cíli jste se chytil za hlavu. Proč?
Protože 8. a 9. překážka mě zpomalily, tam jsem ztratil. Ale i v tom je pro mě plus. Vím, že to mohl být ještě lepší čas.
Časomíra vám nejprve ukázala neoficiálních 13,32. Kdy vám naposledy opravila čas o pět setin k dobru?
To je mi jedno, kolik mi opraví. Doufám, že teď nějaký chytrák neřekne, že mi to opravili jen proto, že jsem Petr Svoboda, aby byl rekord. Ale nikdo není neomylný, ani stroje nejsou.
