Josef Paštika učil na rychnovské základní škole Romana Šebrleho tělocvik. "Byl všestranně pohybově talentovaný. Ale že by se jednou měl dostat tak vysoko? To jsem si v žádném případě nemyslel. Jako kluk se mi zdál trochu povrchní, přelétavý. Ale člověk se mýlí. Proto jsem se mu pak omlouval," vysvětluje Paštika.
Šebrleho učil od páté do osmé třídy. "Byl to celkem solidní žák a zároveň byl talentovaný na tělocvik," říká učitel.
Našlo by se něco, co vícebojař neovládal? Třeba gymnastika, na škole většinou neoblíbená? "Tu jsem vyžadoval, zejména akrobacie je základ, bez toho to v žádném sportu nejde. Že by Roman gymnastiku miloval, to asi ne. Ale co měl umět, to zvládal bez problémů," říká Paštika.
Už v dětství Šebrle uměl dobře házet. "Byl i solidní skokan a sprinter. Ale i vytrvalec. Tenkrát se běhaly okresní běhy a on jeden vyhrál." Ani na dvojky v notýsku si u Šebrleho nevzpomíná. Naopak jej občas používal jako vzor, jak správně cvičit.
"Všechno uměl dobře nebo velmi dobře. Byl to šikovný kluk a pravý kluk. Dokázal udělat klukoviny, ale nic zlého a surového." Známá je třeba historka s ředkvičkami.
Šebrle s kamarádem měli od paní učitelky za úkol vyplevelit záhon. Jenže všechny ředkvičky snědli a natě pak nastrkali zpátky. "Tomu jsme se zasmáli," říká Paštika.
Paní učitelka pak Šebrlemu připomněla historku na domácí oslavě olympijského triumfu: dostal od ní svazek ředkviček. Kde jinde by Šebrle slavil než doma v Rychnově.
"Toho si na něm cením. I když se naše cesty rozešly, když mu bylo čtrnáct, kdykoli se s ním setkám, hlásí se ke mně. Zůstal obyčejným, slušným, příjemným člověkem," říká Paštika.
Je znát, že na svého žáka nedá dopustit. Zná jeho osobní rekordy, sleduje, co se okolo něj děje. I včera měl puštěnou televizi a sledoval desetiboj.
I když s trochu smutným koncem. "Roman závodí velmi dobře, ale tentokrát našel svého mistra. Clay je skutečně vynikající. Nedá se nic dělat, je lepší," říkal jeho učitel.
 Roman Šebrle se stříbrnou medailí z MS 2005 |
