Ale příjemné to bylo, ne?
To ano, finále bylo parádní, všem jsem ujela. Jenže u semifinále mi zatrnulo. Tam po mně Rusky docela slušně šly, visely na mně, což jsem při závodě neviděla. Až záznam to odhalil. Říkám si, sakra, s nimi to na olympiádě nebude jednoduché.
Čím jste silnější než soupeřky?
Jsem silovější a větší, sprint mi sedí. Třeba Italka Belmondová je menší a nedokáže vyvinout takové tempo. Nemám problémy s tím, že mi dojdou síly, že se vyždímu ve čtvrtfinále a ve finále umírám. Sprinty v létě supluju v přípravě, jsou to opakované úseky, mám je v krvi.
To je vidět. Vyhrála jste už dva závody a v Salcburku byla druhá. Cítíte, že jste před olympiádou největší favoritkou? Hry začínají už za měsíc.
Sprint je ošemetný. Stačí chytnout blbé čtvrtfinále, tři dobré soupeřky, a vypadnu. Anebo mi někdo stoupne na hůlku a je konec. Lidé kolem mě jsou větší optimisté než já samotná.
Copak si nevěříte?
To ne, moje ambice nejsou nijak při zemi. Chci bojovat o medaile, to je jasné. Jen jsem hrozně opatrná.
Proč?
Vím, jak snadno se dá ze superformy padnout do hlubokého průměru.
Stačí jedna viróza, jedno nastydnutí jako loni na mistrovství světa, a všechno je v tahu. Navíc tak ambiciózních ženských je hromada.
Ale Světový pohár vedete vy...
No dobře, teď hvězda jsem, ale za chvíli být nemusím. Je to pomíjivé.
Vyhráváte, je to hodně svazující?
Spíš mě to těší, než svazuje. Stojí za mnou psychická odolnost, jsem nad věcí, vyrovnaná. Pořád mám v hlavě to, co stojí přede mnou.
Takže určitě tušíte, jak velký tlak na vás bude během olympiády doléhat. Ta Neumannová je přece jasná medaile pro Česko, tipují fanoušci. A možná ne pouze jedna medaile...
To je sice hezké, že si to lidi myslí, ale já opravdu nejsem takový optimista. Musím mít i štěstí na sníh. A z Ameriky mám obavy. Když padne zouvačka, sníh, který vás zouvá z bot, teplota kolem nuly, tak nastanou problémy. I ve sprintu.
Sprint na 1500 metrů volnou technikou bude na olympiádě poprvé a stále je považován spíše za „bokovku“, ne za tak významný závod jako pět nebo třicet kilometrů.
Ale olympijská medaile z patnáctky bude stejná jako ze sprintu, ne?
To jistě, jen jestli i pro vás bude mít stejnou cenu?
Samozřejmě. Sprint se ten závod jen jmenuje, přitom v zápřahu jsme půl minuty čtyřikrát za dopoledne.Je to závod jako každý jiný, navíc divácky nejpřitažlivější. Ale nezastírám, že královská medaile bude z kombinace pět kilometrů klasicky a pět volně. Jeden den obě techniky.
Dřív jste preferovala hlavně klasiku, platí to stále?
Obě techniky mám ráda. Ve Světovém poháru je menší konkurence v bruslení, to musím uznat, ale když bude na Šumavě svítit sluníčko, radši na výlet vyrazím klasicky.
Co teď, Kateřino, vůbec děláte? Dokážete vydržet den bez lyží?
Toulám se po kuchyni a vyhlížím, co bude k obědu (smích). Ležet v posteli mě nějak nebaví, radši si vyjedu na výlet, je to příjemná relaxace.
Výlet? To znamená dva kilometry, nebo dvacet?
Tak hodinku a půl, na nízké tepové frekvenci, pocitově. My tomu říkáme první intenzita, skoro se nezapotím. Ale třeba těch dvacet kilometrů to může být. Na Šumavě se zvedá mlha, po obědě beru lyže a vyrazím. Už se těším.
Sama?
Sama. Mám ráda svůj klid.
Už víte, kdy odlétáte do Salt Lake City?
Osmnáctého ledna. Dám si pár dní aklimatizace a pak začnu s olympijským tréninkem.
Zase sama?
Přesně tak. Budeme s trenérem Frühaufem bydlet v Soldier Hollow, už dva roky máme na vlastní pěst pronajatý barák přímo u tratí. Chci mít klid, tam by na mě neměla dolehnout ta uspěchaná atmosféra a olympijský stres.
A taky nemoci, že?
Musíme se vyvarovat všeho, co ke mně může dostat virózu. Ale vím, že budu cestovat po letištích, takže všem davovým místům se stejně nevyhnu.
 Kateřina Neumannová v dobrém rozmaru |
