Na zatažené obloze se prohánějí černé mraky. Má to být další z řady pochmurných letních dnů. Jenže ne ve Starém Městě, kde se chystá fotbalová sláva. Místní mužstvo vstupuje do první ligy. A hned proti Slavii. Na ten den se těšilo celé Slovácko, mnozí ani nemohli dospat. Třeba šéf klubu Miroslav Valenta. Ráno mu volal syn, se kterým stvořil staroměstský zázrak. "Ivoši, já mám trému jako před maturitou ve dvaapadesátém," svěřoval se otec. Celý den nic nejedl, tak mu nervozita svírala žaludek. Několik hodin před zápasem už přešlapoval u hřiště ve světlém obleku. "Kdybychom remizovali, budu skákat metr vysoko," sliboval. To už se ke stadionu valí houfy fanoušků. Tolik lidí ještě na fotbale ve Starém Městě nebylo. Skoro šest tisíc. Ale možná, že i víc. Při zápase obsypali ploty, seděli na střechách domů, na stráních před stadionem. Když vítr kymácel větvemi lípy, ani pořádně neviděli. "Dvakrát bychom vyprodali stadion," tvrdil pyšně Valenta starší. Jenže lístky v pokladnách ještě zbyly. Lidem se nechtělo platit devadesát korun na stání, a pak aby se mačkali v kotli. "Na zdejší poměry to je dost peněz," říká asi padesátiletý muž opírající se o červené jízdní kolo. Jen o permanentky a lístky na hlavní tribunu byla mela. Ani hráči je pro manželky nedostali zdarma. Tak se třeba dvě hodiny před zápasem postavil do fronty u pokladny útočník Vladimír Malár, loni nejlepší kanonýr druhé ligy, a poslušně čekal, až na něj dojde. Staré Město je skromný klub. Hráči si sami kupují kopačky, vedení jim je neproplácí celé. Tak zní praxe posledních sedmi let. Záruka, že se o ně budou starat. Na tréninky a domácí zápasy se sjíždí ve vlastních autech. Předem jsou dané trasy. Záložník Tomáš Vajda vyjede z Přerova a cestou nabere spoluhráče Zapletala v Otrokovicích a Bosáka v Hulíně. Podobně to chodí u ostatních. Končí ligová premiéra pro domácí, proti favoritovi získali zlatý bod za remízu 1:1. Hráči se chytají za ruce, skáčou k zemi a po mokrém trávníku kloužou před fanoušky. Ti konečně ožívají. Celý zápas jako by jim nedocházelo, že jsou na utkání první ligy. Ač stáli blízko u hřiště, nepovzbuzovali hlasitě. Jen skupinka mladíků s bubnem utvářela atmosféru. Nadšení přetrvává dlouho. Září i prezident klubu Miroslav Valenta. Daný slib ale nesplní, metr vysoko neskáče. "No, jsem starší pán. Trochu jsem se přecenil," směje se a hlasitě tleská. Z tribuny se podívá na jediného domácího střelce Lubomíra Blahu, kterého fanoušci provolávají na Hrad. Oba zvednou pravou ruku a zatnou pěst. Za chvíli, až opadnou vítězné pokřiky, vchází šéf do kabiny a bere si slovo: "Pánové, děkuju vám. Moc jste se mi líbili. Proto vám vyplatím plné prémie, jako kdybyste vyhráli." Ta slova vyvolají další bouři. "Aspoň budeme mít čím zaplatit do klubové pokladny," vtipkují hráči. Pokladník Tomáš Vajda totiž brzo začne vybírat. "Tisícovku za první ligový start a patnáct stovek za gól," upřesňuje částky. Celkem to dělá šest tisíc pět set korun. "A k tomu ještě Pavel Němčický za vlastní gól, ten zaplatí nejvíc. Aspoň dvakrát tolik, než kdyby ho vstřelil za nás."
31. července 2000
