Ještě před čtyřiceti lety sem chodili na golf diplomaté a místní smetánka. Tehdy šestijamkové hřiště bylo vyhlášené široko daleko. V roce 1978 se z něj ale stala vojenská základna sovětské armády a hřiště se na dlouhou dobu proměnilo v bitevní pole.
Golfisté se sem vrátili až v roce 2004. Tehdy se golfový nadšenec a profesionální trenér Muhammad Afzal Abdul rozhodl zpustošené hřiště obnovit. Jako malý tady trénoval a nechtěl se smířit s tím, že Afghánistán přišel o svoje jediné hřiště.
Začal s likvidací min, granátů a tanků. Sehnat dost peněz na trávu, osetí a zavlažování se mu ale nepodařilo. Devítijamkové hřiště, které leží přibližně deset kilometrů od hlavního města Kábulu, tak zeje prázdnotou.
Má to ale i jednu výhodu. Golfista si nemusí před hrou rezervovat tee time. Kdo se na hřiště vypraví, může si být téměř jistý, že bude jediným návštěvníkem areálu. Cena green fee se pohybuje v přepočtu kolem 300 korun a hřiště je otevřené od sedmi ráno až do tmy.
Fairway je tak kamenitá, že je z ní skoro nemožné hrát. Naštěstí jsou ale golfistům k dispozici rohožky, které se smějí používat při každé ráně. Hráč má k dispozici dva kedíky. Jeden mu nese rohožku a bag, druhý jde napřed a hledá míčky.
Klasické golfové překážky na hřišti nejsou, tou největší je asi úkol zapíchnout týčko do tvrdé hlíny. A neztratit míček. I když se rána povede, není vůbec jisté, že se najde. To ale nadšenci Muhammadu Afzalu Abdulovi nevadí. Doufá, že se mu jednou podaří vrátit hřišti zašlou slávu.
