Kolik borců s vámi soupeřilo ve vaší kategorii do 69 kg?
Kolem 34. Pro srovnání, na mistrovství světa jich jezdí třeba jen 20. Navíc v mé váze je vždy velká konkurence, je nejobsazenější. Vejde se do ní skoro každý.
Přes jaké soupeře jste se musel probít k medaili?
Hned v prvním kole jsem měl hodně těžkého soupeře, nad Jamajčanem jsem vyhrál jen o bod 7:6. Druhé kolo bylo snadné, Američan ode mě dostal "kanára" 10:0. Třetí zápas jsem vyhrál o tři body, semifinále s dalším Američanem jsem zase prohrál o bod já. Takže z toho byl bronz.
V čem byl Američan lepší?
Lepší nebyl. Zatuhly mi nohy, byl jsem trošku vyčerpaný. Bylo to spíš o kondici a také rozhodčí mu trošku stranili.
Z mistrovství světa máte už dvě zlaté medaile, z US Open teď bronz. Kterého úspěchu si ceníte víc?
Asi přece jen zlaté z mistrovství světa. Pořád je to titul.
Jak na vás zapůsobila Amerika?
Byl jsem tam už podruhé, prvně před třemi lety, to jsem skončil na US Open druhý. Do třetice to snad už bude zlato. V Americe je fakt pěkně, hodně teplo. Byli jsme tam ještě o týden déle, takže jako dovolená to bylo krásné. Ale žít tam? To asi ne. Na čtrnáctidenní dovolenou je to akorát. Pak už nevíte, co dělat. Na pláži už byla nuda, pořád se jen opalovat, to je stereotyp (smích).
Je vám 18 let. Ještě studujete?
Příští rok budu maturovat na Gymnáziu v Teplicích, pak bych rád na nějakou sportovní vysokou školu. Nejspíš na fakultu tělovýchovy a sportu.
Proč u vás vyhrál zrovna kickbox?
To je složitější. Když jsem byl malý, tak jsem hrál fotbal. Pak se mi stal úraz s nohou a doktor mi doporučil nějaký silovější sport, aby se mi koleno obalilo svaly a vazy. Zkoušel jsem různé sporty, basketbal či volejbal, až jsem se dostal ke kickboxu.
Fotbal vás bavil?
Hodně. Hrál jsem ho asi čtyři roky a dost mě mrzelo, že už dál nemůžu pokračovat. Kolikrát i teď mě to štve. Občas si jdu aspoň kopnout s kamarády.
I proto, že coby profesionální fotbalista byste se mohl uživit lépe než jako kickboxer?
Ve fotbale musíte být hodně dobrý, abyste si jím vydělal na živobytí. V kickboxu přece jen tak obrovská konkurence není. Když se vypracujete, můžete si i tímto sportem přijít na docela slušné peníze. Já ale zatím nedostávám nic.
Žádné odměny za medaile z mistrovství světa ani US Open?
Ještě ne. Závodím totiž za amatérskou asociaci. Platí mi jen výlohy. Když jedu s reprezentací, mám hrazené všechno a ještě dostávám diety. Když vyrazím jako teď na US Open s mým týmem Fighters gym Praha, platí to sponzor. Dřívmě museli hodně podporovat rodiče, teď už je to lepší.
Už v 18 letech se řadíte mezi naše nejúspěšnější kickboxery. Kdo patří v Česku do špičky?
Je to určitě můj trenér Martin Zavoral, potom Miroslav Sobotka, u kterého trénoval. A v současné době je na tom hodně dobře ještě Petr Kotík. Ve světě vládnou Maďaři a Italové.
Je někdo, po jehož skalpu zatím marně toužíte?
Mám rivaly, hlavně Maďary. S jedním takovým mrňousem vždy vypadávám. Nedávno jsem byl na Szeged Open, který patří mezi pět nejprestižnějších turnajů na světe. Do kategorie jako US Open. A tam jsem skončil druhý, protože mě Richard Veresz zase porazil. Už jsem s ním prohrál asi čtyřikrát, i když pokaždé těsně.
V čem je rozdíl mezi vámi?
Technicky i fyzicky jsme na tom stejně. Možná mám respekt, že jsem s ním ještě nevyhrál. Roli v tom hraje i psychika.
Máte medaile z MS i US Open. Co bude váš příští cíl?
Na podzim bude mistrovství světa ve Francii a první čtyři borci z nejobsazenějších váhových kategorií (66 kg, 69 kg, 74 kg a 79 kg) poletí příští rok na olympiádu neolympijských sportů. Dostat se tam, to je teď můj velký sen.
