Prodělal už klinickou smrt. Měl zlomené krční obratle, pánev, klíční kost, čelist... Vlastně by bylo jednodušší napsat, co Josef Váňa zlomené neměl. Občas ho brní celá dlaň, žije s poškozeným brňavkovým nervem, ale i s artrózou a osteoporózou.
"Je div, že nemám problémy i se žaludečními vředy po všech těch hladovkách," povídá. Váňovo tělo je zdevastované, jako by po něm přejel parní válec. "Jsem starý jako on," říká ortoped Josef Maurer. "V našem věku už trpí v těle všechno. Tenhle věk je na golf, na procházky a v tenise už jen na čtyřhru – ne na dostihy."
Čím tedy vysvětlit Váňovu dostihovou dlouhověkost? Neurochirurg Tomáš Brož, jenž 19 let působí coby šéflékař na pardubickém závodišti, mu letos operoval tísněný brňavkový nerv. "U něj je to vše o skvělé fyzičce, ale i o psychice a velké ctižádosti," říká.
Žokej třikrát týdně plave, denně jezdí na kole, odmala tvrdě dře. "Zároveň má i jinou, vyšší úroveň vnímání prahu bolesti a ničení svého těla." A že ho ničí, to si pište. "Nejvíc trpí páteř a velké klouby: kyčle a kolena," tvrdí Maurer.
"Musí mít nesmírně opotřebovaný femuropatelární kloub mezi čéškou a stehenní kostí. Pokud by nebyl dobře fyzicky připravený, nezvládl by to." Často navíc úrazy nedoléčil, jak se rychle vracel do sedla. "Tím jsou jeho potíže akcentované, stejně tak dopady za překážkami," říká Brož.
S nadsázkou by se šampion Velké mohl na penzi živit předpověďmi počasí. "Tělo má po tolika zlomeninách jako rosnička," soudí Maurer. "Určitě pořádně cítí každou změnu tlaku i počasí. A ráno, když vstává, ho bolí úplně všechno."
Jak dlouho to ještě může vydržet, než dá žokejskému povolání sbohem? Maurer si myslí, že letos jel Váňa svoji poslední Velkou. "Už teď je to na křeč a na hraně. Bolest bude každým rokem narůstat."
Brož je v takových tvrzeních opatrnější: "Ano, věk nezastavíte. Komplikací má mnoho. Přesto... Muselo by ho skolit něco opravdu vážného, aby skončil. Za rok se v Pardubicích zase potkáme."
