„Loni přišlo vítězství náhle,“ srovnává. „Bylo to tak bláznivé, že jsem si žlutého trikotu ani nestihl užít. To se mi povedlo až letos.“
V cíli sobotní časovky v Saint Émilionu Tadej Pogačar šťastně vyplázl jazyk a zaťal pěst. Tour byla opět jeho. Zbývala jen nedělní korunovační jízda do Paříže. Na bulvár Champs-Elysées dorazil coby nejmladší dvojnásobný šampion v 118leté historii závodu.
V každém závodě se snažím vyhrát. A pokud občas prohraju, umím to akceptovat. Protože když jste kvůli porážce smutní nebo vzteklí, nic to na výsledku nezmění.