„Je to můj nejtěsnější a taky asi nejcennější titul, protože tahle sezona se vůbec nevyvíjela dobře,“ připomněl svěřenec trenéra Milana Dolečka v rozhovoru pro Radiožurnál, že letos na ME nečekaně neobhájil zlato a v závodech Světového poháru se poprvé od roku 2009 nedostal na stupně vítězů. „Ale na mistrovství světa jsem se soustředil a povedlo se to takovým způsobem, že jsem v to ani nedoufal,“ přiznal.
Závěr byl velmi vyrovnaný, Drysdale na vás dotíral a nakonec jste jej porazil o 34 setin čili asi o metr. Jak jste to vnímal?
Posledních dvě stě padesát metrů jsem zavřel oči a řekl si: jedu, jedu. Hrozně mi vytuhly ruce, ale nějak jsem to došťouchal. V cíli jsem ani nevěděl, že jsem vyhrál, zjistil jsem to až ze světelné tabule.
S jakou taktikou jste šel do finále?
Hodně mi pomohl reprezentační kolega Honza Lapáček. Probírali jsme moje ne úplně vydařené páteční semifinále a radil mi, že musím jet dlouhé tempo. To jsem udělal a jel celou dobu v pohodě - na třetí pětistovce jsem ujížděl i Drysdaleovi, což není normální. Pak se začal dotahovat a zbytek už znáte.
Po „stříbrné“ olympiádě jste vyhrál všechny šampionáty, jste tedy nejlepším skifařem planety v éře mezi olympiádami...
Asi ano, když jsem třikrát vyhrál! (smích) Doufám ale, že v Rio de Janeiru nebudu zase ten druhý...
Je pro vás olympiáda velkou motivací?
Určitě. Teď všichni viděli, že i když se v sezoně nedaří, na čemž měly podíl i zdravotní potíže, tak se to dá dohnat. V rozjížďce to teď nebylo stoprocentní, v semifinále jsem dostal na zadek (prohra s Litevcem Griskonisem o tři vteřiny - pozn.), ale pořád jsem doufal, že ve finále můžu uspět. Nebylo na co čekat, říkal jsem si, že buď vydržím, nebo umřu.
Jaký je to pocit být počtvrté mistrem světa?
Jsem strašně unavený, hrozně mě bolí nohy. Asi mi to dojde až za chvíli, ale je to super. Jsem rád, že jsem Drysdaleovi sebral možnost vyhrát pošesté mistrovství světa, tím by se totiž stal nejlepším veslařem v historii. Tak jsem mu to oddálil! (směje se)
