„Sedla na mě únava, ale nechci se na to vymlouvat,“ pravil po návratu třiatřicetiletý čtyřnásobný světový šampion, který po stříbrných medailích z Pekingu a Londýna hodlá v Rio de Janeiru zaútočit na olympijské zlato.
Na první pětistovce byl před vámi nejen Drysdale, ale také dva skifaři méně známých jmen. Pomalejší začátek byl vaším záměrem?
Pomalu jsem nezačal - cítil jsem to tak, že jsem nezačal vůbec! Byl jsem pomalý celý závod, který mi ani trochu nesedl, nešlo mi to hned od startu.
Jak si to vysvětlujete?
Do Amsterdamu jsem se těšil, ale nejspíš jsem byl unavený - od Světového poháru v Lucernu jsem neměl ani den volna. Sedlo to na mě, ale nechci se vymlouvat. Byl to zkrátka špatný den, špatný závod, z mojí strany špatná práce.
Dalo hodně práce dostat se ze čtvrtého místa za Drysdalea?
Ani netuším, o kolik byl přede mnou, ale on už ke konci stejně nejspíš nejel naplno. Já už si pak jen hlídal druhé místo.
Nelitujete teď cesty do Nizozemska?
To vůbec ne. Po mistrovství Evropy, které sice bylo kvůli větru na hranici regulérnosti, a Lucernu to byl můj třetí závod v sezoně, jsem za něj rád. Jen se to prostě nepovedlo, jak jsem si plánoval. V Lucernu to bylo lepší, takže i tak vím, na co mám.
V Lucernu jste závodil po problémech se zády - nemohl jste jim nyní podvědomě ulevovat?
Nemyslím, po konzultacích s profesorem Pavlem Kolářem trénuju a závodím naplno, dávám tomu všechno.
V minulosti jste za vítězství v amsterdamské regatě bral prémii 3 000 eur. Za druhé místo odměna nebyla?
Jo, něco mi v obálce dali. Třeba si v Praze zajdeme na večeři! (směje se)
Regata Holland Beker patří mezi vaše oblíbené. Pokud jde o atmosféru, nezklamala vás ani tentokrát?
Je to menší regata hlavně pro veslařskou mládež, ale má ohromnou tradici - jezdí se od roku 1886 a letos to byl 130. ročník. Byl jsem tam asi poosmé, vyhrál jsem třikrát nebo čtyřikrát, ale všechno se tam odvíjí ve vyloženě přátelském ovzduší.
