Derekův syn, 21letý Conner, letos poprvé startoval v Indianapolisu a bojuje zárověň o titul mistra GP3. Dosti neobvyklá kombinace...
Sezonu jste začal v GP2, pak jste absolvoval věhlasný závod Indy500, jen aby jste se vrátil do kokpitu poměrně slaboučké GP3. Skutečně nevšední postup. Nedělala Vám tato věčná změna těžkosti?
Ne, problémy s aklimatizací v různých třídách nemám. Myslím, že se mohu v každé z nich přiučit. Hned po Indy jsem vyhrál můj první závod GP3, což dokazuje, že jsem si zvykl rychle. Ladilo to i co se termínu týče. Sezona GP3 začala až po Indy500, tak proč se takové příležitosti nechopit?
Jak došlo k angažmá v týmu legendárního A. J. Foyta, jaké byly před Indianapolisem vaše zkušenosti s vozy IndyCar?
Larry Foyt mě koncem prosince 2012 pozval k testům do Sebringu. Asi jsem se tam předvedl dost dobře, protože mi brzy na to nabídli závod v Indianapolisu. Zkušenosti s ovály jsem před tím neměl.
Jaký šampionát má letos hlavní prioritu?
Ten jediný podnik GP2 byla jen jednorázová záležitost. Měli volný kokpit, tak jsem to vzal jako zahřátí po zimní přestávce. Také s Foytem jsem měl smlouvu jen pro Indy. Soustředím se těď jen a jen na formuli GP3, jiné plány pro rok 2013 nemám.
Co jste tedy zažil v Indianapolisu, při „největším závodě světa“?
Souhrnem to prostě byly ty nejfantastičtější dva týdny mého života! Jistě, má nehoda v tréninku všechno trošku komplikovala a nakonec byla mým hlavním cílem samotná kvalifikace, což se o „bump Day“ na poslední chvíli podařilo. Závod jsem ale dokončil, to byl vždy můj sen. Všichni byli spokojeni.
V Evropě je Connor Daly málo známým dorostencem, jaké to bylo v Indianapolisu?
Nebudete tomu věřit, na tribunách mi ale fandilo tisíce lidí a za mým boxem jich bylo pořád kolem stovky, aby mi popřáli štěstí! Jsem totiž rodák z Indianapolisu a tím dost populární...
O Foytovi se ví, že dokáže být dosti horkokrevný, když se mu něco nelíbí. Jak jste s ním vycházel?
Choval se ke mě skvěle a jsem mu vděčný za hromadu neocenitelných rad. Také jeho tým inženýrů pracuje na výborné úrovni. No a týmový kolega Takuma Sató mi také pomáhal, kde se dalo. Směl jsem spolupracovat s bývalým jezdcem F1 – i to bylo něco, o čem jsem dříve jen snil.
Ovály jsou přeci jen o něco nebezpečnější, než evropský typ okruhů. Měl jste strach?
Ne, strach jsem neměl. I když musím připustit, že jsem se nacházel ve stavu neustálého napětí a několikrát mě daná situace nepříjemně překvapila...
Návrat do GP3 a do Evropy, napřiklad do Valencie, pro vás musel být tak nějak kulturním šokem, ne?
Ano, v Indianapolisu bylo více, než 300.000 diváků a ve Valencii prakticky nikdo... To mi ale bylo jasné. Chci letos vyhrát GP3, takže se s tím musím vyrovnat a basta. Nehraje to roli.
Váš otec Derek Daly vás doprovází ke všem závodům. Jaký je jeho přínos?
Dává mi jen malé tipy a sbírá pro mne důležité informace. Na trati hlavně pozoruje mou stopu a pak ji probíráme.
Váš otec pochází z Irska, Vy jste se narodil v USA, mnoho času ale strávíte v Evropě. Kde se cítíte doma?
To je jasné. Žiji sice během sezony v Anglii, doma jsem ale v Indianapolisu.
Jak by vypadala kariéra Connora Dalyho, kdyby probíhala podle jeho představ?
Mám jasné cíle. Letos se chci stát šampionem GP3, příští rok postoupit do GP2 a poté co nejrychleji jako jediný Američan do F1!