Když jen v úvodní čtvrtině dal Kamil Švrdlík 11 bodů a nakonec dosáhl na ceněný double-double za 19 bodů a 12 doskoků.
Trenér ocenil především energii, kterou jste přinesl na palubovku. Dobře jste se vyspal?
To snad ani ne. Snažím se tak hrát v každém zápase. Tentokrát to bylo na začátku možná trochu více vidět, protože jsem dal nějaké body. Ale těžil jsem ze hry ostatních. Buď přišla dobrá přihrávka, nebo mi spoluhráči uvolnili cestu pod koš, protože na sebe vázali soupeře.
V úvodu jste museli dohánět osmibodový trhák Levic. Měl jste v tu chvíli strach o výsledek?
Na žádné obavy nebyl čas. Trefili dvě trojky, to bylo celé. Takové vedení na začátku zápasu ještě nic neznamená. Už na konci první čtvrtiny bylo všechno jinak.
Získali jste první bod, a i když série ještě může být dlouhá, chybí vám dvě výhry k postupu do semifinále a ligové medaili. Co tomu říkáte?
Kdo by to v lednu řekl, co? V kabině už jsem si balil a smiřoval se s odstoupením klubu ze soutěže. Po pár měsících se pereme o medaili. Někdy se to tak semele. Už kvůli tomu, co jsme v sezoně zažili, by byla škoda to nedotáhnout do úspěšného konce.
Kamil Švrdlík v dresu Prostějova zakončuje na opavský koš.
Kamil Švrdlík (vlevo) z Prostějova střílí na koš Opavy.
Chvílemi to pod oběma koši docela jiskřilo. Jak těžké byly souboje s vysokými pivoty Levic?
Nebyly nějak přehnaně tvrdé. Nepříjemné bylo, že mohli více střídat. Točili se tam tři pivoti, měli dost sil. Ale poradili jsme si s tím.
I s výškovou a hmotnostní převahou…
S kilogramy nebyl až tak velký problém. Spíš s takovým atletickým přístupem amerických podkošových hráčů. Museli jsme si pohlídat jejich rychlost.
V odvetě vás čeká na Slovensku bouřlivé prostředí. Jak si s ním poradíte?
Víme, že to bude divoké. Chce to ubránit jejich střelce a nepustit Levice do nějakého většího náskoku. Jedem vyhrát a získat postupový mečbol.
