Tomáš závodí za Jihlavu, připravuje se ale v Praze. Jak moc můžete jeho tréninky ovlivnit?
Jeho přípravu už moc neovlivňujeme, v Praze plave pod svými trenéry, panem Strnadem a paní Kaplanovou. V podstatě s námi jezdí jen na závody, plave za nás ligu. Takže my ho ovlivňujeme jen na domácích závodech, kde je s námi a kde se podřizuje klubovým zákonům. Jinak je vlastně během celého roku se svými střediskovými trenéry.
Jak se vám s vysokoškolským sportovním centrem spolupracuje?
Určitě dobře. Domlouváme se na tom, z jakých peněz bude hrazena jaká část přípravy. Výhodou pro nás je, že není potřeba do těch Vysokých škol přestupovat. Teď navíc bude maturovat i Ondra Smetana, který je taky velice dobrý plavec, do budoucna by mohl dosáhnout nějakých dobrých výsledků, a měl by jít taky do Prahy na vysokou školu. I on by ale měl dál plavat za Jihlavu. Takže bychom od léta mohli mít ve středisku už dva plavce.
Vraťme se ale zpět k Tomášovi. Má za sebou úspěšné období, v létě startoval na olympijských hrách, v prosinci na mistrovství Evropy. Jak jeho výsledky vnímáte?
Myslím, že to byl jeho nejúspěšnější rok. Hlavně tím, že se probojoval na olympijské hry, což je pro sportovce takový vrchol. To byl od malička jeho hlavní cíl, sen, který si splnil. Takže bylo určitě dobře, že se tam podíval.
Jak zpětně hodnotíte jeho vystoupení v Pekingu?
On je ještě mladej, byl tam spíš na zkušenou. Byl třicátý první na dvě stě polohově, což je řekl bych normální. Ale zaplaval u toho český rekord, takže určitě nepropadl.
Dva české rekordy překonal i na mistrovství Evropy v krátkém bazéně v Rijece...
Tam byl určitě hodně spokojen s dvoustovkou polohově, kde se zlepšil, byl dvanáctý. A co se týče té stovky polohově, kde zaplaval další český rekord, ale bohužel se nedostal do semifinále, tak si myslím, že to mohlo být o něco lepší. Tammu to úplně nevyšlo.
Čeští plavci v poslední době překonávají domácí rekordy, přesto to na evropskou či světovou špičku stále nestačí. Jak to?
Že se překonávají české rekordy? Ony se v poslední době hlavně překonávají ty světové. Je to tou novou technologií, novými plavkami, určitě jste o tom už slyšel. Těmi se celé plavání posunulo. A je jasné, že když padají světové rekordy, budou padat i ty české.
Takže se žádná revoluce nekoná, k evropské či světové úrovni se zatím nepřibližujeme?
No, ono je teď české plavání spíš trošku v krizi. V některých disciplínách je ten rozdíl ještě větší. My určitě nejsme žádná světová plavecká velmoc jako Amerika, kde plavou miliony lidí. Takže vždycky budeme mít jen pár takových jedinců, kteří budou moct konkurovat té špičce. A pak budeme mít takové plavce jako Tomáš, kteří nemají bůh ví kolik talentu, ale svou pílí se mohou na Evropě dostat do finále.
Skutečně myslíte, že by se Tomáš mohl na některém z mistrovství probít mezi nejlepších osm plavců? Řekněme už příští rok?
No, potom v prosinci na evropském šampionátu v pětadvacítce určitě. Třeba letos mu k tomu, aby byl ve finále na dvoustovku polohově, chyběly tři desetiny. Což je v podstatě nic. Ale vrcholem příštího roku je mistrovství světa v Římě a tam určitě na finále mít nebude. Tam to bude našlapané, něco jako olympiáda.
Takže tam půjde spíš o to, zkusit překonat osobní či národní rekordy, že?
Určitě. Zlepšit se a přiblížit se ke světové špičce. Posunout se někam ke dvacátému místu v hlavní disciplíně.
V úvodu rozhovoru jsme mluvili o slibné budoucnosti Ondřeje Smetany. Vidíte v Jihlavě ještě nějakého dalšího možného nástupce Tomáše Fučíka?
Tak jsou tam ještě mladší, ale u nich je ta cesta ještě dlouhá a tak je těžké o tom teď mluvit. Ale takový nejbližší je Ondra Smetana. Bude mu devatenáct a myslím, že se pomaličku bude prosazovat do té české špičky.
A co mezi ženami? Svými výkony na sebe upozorňuje talentovaná Bára Picková...
No, tak Bára je tady z děvčat určitě nejlepší. Na druhou stranu je jí teprve šestnáct let, takže je to ještě mladá holka. To musíme ještě pár let počkat. Ale věřím, že se hlavně na těch dlouhých tratích a možná v dálkovém plavání bude prosazovat.
