Nebyl to můj den, posteskla si Svobodová po Zlaté tyčce

Na Zlaté tyčce se měla přetahovat s Kubánkou Silvaovou o prvenství mezi ženami, nakonec však nečekaně nedokázala pokořit ani základní výšku a skončila poslední. "Mrzí mě to hlavně proto, že to je domácí mítink. Člověk se chtěl předvést v tom nejlepším světle, protože podobných akcí tu není tolik," litovala nejlepší česká tyčkařka Jiřina Svobodová-Ptáčníková.

Začínala jste na 435 centimetrech. Proč se vám základní výšku nepovedlo překonat?
Myslím, že první dva pokusy byly na mě absolutně perfektní, jen jsem měla stojany dál, než jsem zvyklá. Nějak to prostě nevyšlo, neodhadla jsem to. Nebyl můj den, sešlo se vše, co se sejít nemělo.

Byla jste před závodem fit?
Já se poslední dobou cítím strašně dobře. Spíš čekám na den, kdy to bude špatné a budu vědět, že to konečně vyjde. Ve čtyřech závodech, kterých jsem se teď zúčastnila, jsem se totiž cítila fantasticky, a byly to propadáky. Ne totální - dvakrát jsem splnila limit na mistrovství Evropy - ale výšky okolo 440 by pro mě neměly být strop. Nedělám z toho však žádnou tragédii, mistrovství Evropy je až za měsíc. Pořád je dost času dát se dohromady, natrénováno mám. Opravdu stačí jenom doladění formy.

Původně jste se ovšem chtěla nakopnout právě v Pardubicích, že?
Doufala jsem v to. Že se tu budu chtít ukázat a hlava si řekne: Tak, a dneska to přijde. A bylo to ještě horší než jindy. Nechci tomu nějak podléhat, už jsem se tady za rohem vybrečela dost (úsměv).

Může mít s tím selháním něco do činění tlak domácích fanoušků a fakt, že jste tváří závodu?
To ne. Nechci se na to vymlouvat, ale my jsme měli s Petrem (s manželem, překážkářem Petrem Svobodou, pozn. red.) takové období, kdy to šlo jemu a mně se nedařilo a naopak. Teď se začíná dávat zdravotně dohromady, tak je samozřejmé, že já na tom budu zase hůř (úsměv). Ne, určitě to není tím, že jsem závodila doma. Jsem celkově psychicky rozhozená a musím to nějak odbourat.

Sobotní mítink Sergeje Bubky v Doněcku pro to bude ideální příležitost, ne?
Snad. Loni mi to tam vyšlo parádně, co vím, tak jsou jediné dvě vítězky toho mítinku: Jelena (Isinbajevová) a já. Nerada bych, aby k nám přibyl někdo třetí.

Zlatá tyčka: skoky a vtipy bavily pardubickou ČEZ Arenu

Možná se zrodila nová tradice. V úterý večer hostila pardubická ČEZ Arena poprvé atletický mítink a akce se povedla. Na akci Zlatá tyčka, na které se utkala světová mužská i ženská špička ve skoku o tyči, dorazily zhruba tři tisícovky diváků, kteří rozhodně netrpěli nudou.

Co se týče sportovní části programu, tak se vlastně žádné překvapení nekonalo. Obě kategorie podle předpokladů ovládli stříbrní medailisté z Londýna, Kubánka Yarisley Silva a Němec Björn Otto. Čeští fanoušci pak "oplakali" nečekané vypadnutí Jiřiny Svobodové Ptáčníkové, a naopak vřele ocenili třetí místo Jana Kudličky.

"Super atmosféra, moc jsem si to užil. Škoda že jsem nepřidal ještě aspoň deset centimetrů. Ale před mistrovstvím Evropy v hale mám dobře našlápnuto," říkal do mikrofonu moderátora Leoše Mareše Jan Kudlička.

Toho si známý šprýmař docela vychutnal. Atletovi po jeho posledním pokusu vrazil do ruky mikrofon a utíkal se schovat. Kudlička však na rozdíl od drtivé většiny fotbalistů či hokejistů zachoval duchapřítomnost a začal publiku souvisle vyprávět.

"Vamos, vamos Kuba!" křičel poté Mareš na kubánskou šampionku a španělsky ji také žádal, aby přeskočila pětimetrovou hranici. Na to však Silva nereagovala, a tak se Mareš obrátil svou školní němčinou na Otta. "Prosili bychom skok 730 centimetrů vysoký," říkal Mareš v řeči Björna Otta.

Romana Maláčová při prvním ročníku mezinárodního mítinku Zlatá tyčka v Pardubicích.

Ten se sice do dalších pokusů pustil, ale logicky světový rekord Sergeje Bubky o 115 centimetrů nepřekonal. "To byl opravdu dobrý vtip. Trochu vysoko. To podle mě není možné. Snad šest, možná o trochu víc. To je můj plán pro příští závody. Ale 7,30 je dobrá iluze," řekl po závodě Otto.

Do hlediště vedle tisíců diváků, kteří každého atleta velmi bouřlivě povzbuzovali, dorazilo i několik známých osobností. Přišel například architekt a výtvarník Bořek Šípek, který vyrobil i trofeje pro vítěze.

Na jedné z lavic, které normálně fungují jako hokejová střídačka, pak seděla i mistryně Evropy z Helsinek na 400 metrů Denisa Rosolová, manžel Jiřiny Svobodové - Ptáčníkové překážkář Petr Svoboda a hlavně dvojnásobná olympijská vítězka v oštěpu Bára Špotáková.

"Tyčkaře velmi obdivuju. Myslím si, že dělají vůbec nejtěžší a nejvíce nebezpečnou atletickou disciplínu. Sama jsem si zkoušela víceboj, takže vím, o čem mluvím," uvedla skvělá atletka na níž, diváci už poznali příznaky těhotenství.