Svoboda si šel pro stříbrnou medaili ve smutku

Riesa - „Je to takový nový Popov,“ říkají zahraniční trenéři, když rozmlouvají s Jiřím Kyněrou o jeho svěřenci Květoslavu Svobodovi. „Je to nejkrásnější kraulařská technika!“ A Kyněra zase prohlašuje, že cit pro vodu má od boha. A jen trochu od něho. Budiž tedy bohu žalováno, že ani tenhle rajský styl nic Svobodovi nepomohl na cílové stěně. „Celá trať byla moje, ale závěr jsem si pohnojil, že to tak musím říct, dohmatem.“ Dále čtěte: Svoboda byl blízko zlatu, ale je druhý

Trenér řekl, že jste do dohmatu už neměl nasazovat i druhou ruku.
Měla tam zůstat pravá ruka. Měl jsem dosplývat.

Proč jste to neudělal?
To kdybych věděl.

Kolik asi času vás stál tenhle finálový omyl?
Dvě tři desetiny určitě! Co je to proti šesti setinám, o které jsem prohrál.

Naprosto stejná příhoda vás potkala už při čtyřstovce. To vás přece mělo varovat, nebo jste zůstal chladný?
Vždyť já ty dohmaty trénoval dva dny, co jsem měl víc dělat.

Při rozdílení medailí jste se tvářil, jako když snad na stupně vítězů ani nepatříte.
Neměl jsem důvod se usmívat. Takhle blízko k titulu mistra Evropy a tohle sám sobě provést.

Jste smutný?
Jsem. Dost smutný.

Tohle jste zatím nikdy neřekl.
Taky nikdy jsem neudělal takovou chybu. Asi mi to nebylo přáno.

Bude toto finále ve vás dlouho hlodat?
Musím to ze sebe nějak dostat. Jak by to bylo krásné přijet domů do Znojma jako mistr Evropy. Ale vědu z toho dělat nebudu. Mám medaili, tu nemá každý.