„Spoluhráči už mají představu, kam se pohnu, a já vím, jestli budou střílet, nebo potřebovat clonu. I pro mě je tudíž jednodušší skórovat po kombinaci s nimi. Ať už smečí, nebo z dvojtaktu,“ líčil 32letý Američan tmavé pleti.
Petway o uplynulém víkendu s týmem ve čtvrtfinále play off vyřadil Děčín a v dalším kole jej se Svitavami čeká mistrovský Nymburk (první zápas v pondělí od 18 hodin v Nymburce, kanál ČT sport utkání vysílá přímým přenosem).
Jak vám chutná postup přes děčínské Válečníky?
Parádně. Pro Svitavy je to první semifinále. Už máme jednu medaili z poháru, takže tenhle rok je vážně báječný a já jsem šťastný, že mohu být u toho. V týmu se ke mně od doby, co jsem do klubu přišel, všichni chovají skvěle. Všechno to jsou fajn kluci, nebylo těžké mezi ně zapadnout.
Byl váš tým před šestým čtvrtfinále nervózní? Přece jen to pro vás byl už třetí mečbol poté, co jste nevyužili předchozí dva...
Co jsem viděl, tak mužstvo bylo před utkáním v pohodě. Je opravdu těžké soupeře podobné úrovně porazit třikrát za sebou, jako se to na začátku série povedlo nám. My jsme teď navíc měli výhodu domácí palubovky. První dvě vítězství v Děčíně pro nás byla strašně důležitá tím, že nám dodala ten klid. Sňala z nás tlak - věděli jsme, že přinejhorším pojedeme do Děčína k sedmému zápasu. Myslím, že to bylo vidět na tom, jak agresivně jsme nastoupili do rozhodujícího utkání.
Filip Kroutil (v černém) z Děčína útočí na koš Svitav kolem Brenta Petwaye.
Co vás v něm dovedlo k vítězství?
Obrana a agresivita v prvním poločase. Útok taky nebyl špatný, ale v prvním zápase, co jsme ve Svitavách ve čtvrtfinále prohráli, jsme dali v první čtvrtce 23 bodů - Děčín jenom 15 - a v závěru nám to k ničemu nebylo. Obrana byla klíčem pro celou sérii. Když jsme ji hráli poctivě, vyhrávali jsme s přehledem. Doufám, že v tom budeme pokračovat i v dalším kole, i když protivník bude ještě silnější. Ale stát se může cokoliv.
Děčín je vyhlášený útočnými doskoky. Ale v šestém zápase v důležitých chvílích dost pomohly i vám, že?
Válečníci jsou na doskoku opravdu výborní, mají vysoké urostlé hráče, pro míče si chodí tvrdě. Kouč Růžička nám to připomínal před každým zápasem. Tentokrát jsme je většinou dokázali udržet daleko od naší desky a vpředu se naopak dokázali dostat ke koši Děčína.
Pár minut po začátku druhé půle se váš kapitán Jiří Jelínek dopustil už čtvrtého faulu a střídal. Mužstvo to však nijak nepoznamenalo, chytili jste „slinu“ i bez něj.
Ano. Vedle úplně prvního zápasu čtvrtfinále jsme totiž předváděli nejlepší týmový výkon. Přihrávali jsme si balon a nemuseli spoléhat jen na jednoho hráče. A to je potom složité uhlídat. Přinášelo nám to otevřené, snadné střely.
Atmosféra Na Střelnici byla fantastická, ještě hlučnější než v předchozích svitavských zápasech, že?
Rozhodně. Bylo tu hodně děčínských fanoušků a ti naši se jimi nechtěli nechat překřičet. Zvlášť ve druhé půli to bylo vážně něco. Jak jsme se rozjeli, dostali se do varu. Dodávalo nám to energii navíc, nepřipouštěli jsme si nějakou únavu.
Můžete krátce shrnout celou sérii?
Každý, kdo sleduje český basketbal, ví, že s Děčínem to bude vždycky hodně kontaktní. Před začátkem čtvrtfinále jsem proti němu osobně hrál třikrát, jednou v poháru. Věděl jsem, že to bude trochu box. Na to se moc netěšíte, ale víte, jak se musíte zařídit. Je třeba být připraveni rány přijímat i rozdávat. Tým, který byl v tomhle ohledu v daném zápase lepší a navíc hrál týmově a měl na tabuli několik hráčů ve dvouciferných číslech, vítězil.
