Trenéři jí vytrvale opakovali: Nenervuj se, jeď si to svoje, je to závod jako každý jiný. I když se ti to nepovede, hlavy se za to netrhají.
Vyběhla a pomyslela si: Cítím se docela dobře. A lyže mám výborně připravené. „Říkala jsem si: Mohlo by to být dobré. Ale nebylo.“
Po stojce si protrpěla pobyt na trestném kole.
Jaká byla vaše štafetová premiéra?
(ironicky) No, výborná... Jo, ležka ještě dobrá. Jenže na to se nehraje. Stojku jsem nezvládla. To trestné kolo prostě nesmí být.
Nervy zaúřadovaly?
Spíš moje chyby, špatná pozice na střelnici. Možná nakonec i ty nervy, kvůli zaujetí z boje. Nevím. Každopádně mě to neomlouvá. S trestným kolem se štafeta jezdit nedá.
Minimálně šlo o velké sbírání zkušeností.
To jo. Ten můj dnešek se asi jinak nazvat nedá. Já nebyla zvenčí pod tlakem. Spíš jsem si ho na sebe nandavala sama.
Stála byste o to, dostat co nejdříve ve štafetě opravnou šanci?
Ne ne! Raději bych se teď zase vrátila do svých IBU Cupů a Českého poháru, do nižších soutěží, kde nebudu tak moc vidět. I když je svěťák krásný zážitek.
A co když vás trenéři v únoru nominují na mistrovství světa do Hochfilzenu?
Pak budu muset poslechnout, nic jiného mi nezbude. Přesto bych šla nahoru raději postupnou cestou. Tak jako kdysi Gábina.
V sobotu vás v Ruhpoldingu čeká sprint. V Novém Městě vám postup do stíhacího závodu jen těsně unikl. Takže snad tady?
Tady moc nefouká, jsou tu dost dobré střelby. Tak uvidím, co s tím půjde udělat.
