Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Musím o něco bojovat a něco si vydělat, říká jezdec superbiků Ježek

Ondřej Ježek. | foto: Radek BabičkaMetro.cz

10 2017
Po pětileté odmlce se nejspíš do Brna vrátí mistrovství světa superbiků. Českým tahákem by měl být Ondřej Ježek. Ze začátku této sezony si přitom na svém kawasaki připadal spíš jako turista než jako závodník. „Ale druhá půlka už mě vyloženě bavila. Připadalo mi, že aspoň o něco závodím, už to nebylo jen blbé kroužení,“ popisuje český jezdec.

Jeho první rok v mistrovství světa superbiků nakonec vystihuje číslo 22 – tolik bodů získal a tolikátou pozici obsadil. „Sám se sebou jsem spokojený,“ oznamuje 28letý jezdec z Brna, jenž by se měl příští rok předvést také na Masarykově okruhu. „Je to super zpráva. Ale ještě lepší bude, až podepíšu smlouvu, abych tam nebyl jen jako divák.“

Při letním rozhovoru jste působil hodně frustrovaně. Nakonec jste si tedy sezonu užil?
Ze začátku to bylo opravdu utrpení. V prvním závodě v Austrálii jsem dojel suverénně poslední, takže jsem byl kyselej. Vypadalo, že za celou sezonu nezískám ani bod. Ale pak se to postupně zlepšovalo a měli jsme s kým bojovat, takže to mělo aspoň nějaký náboj.

Díky čemu nastalo zlepšení?
Do Austrálie jsme přijeli bez testů, takže jsem na motorce de facto poprvé seděl až tam. Trvalo, než jsme všechno nastavili, pak jsem dostal některé nové díly na pérování i novou vidlici, což pomohlo.

Budete dál v Grillini Racing Teamu? V létě jste říkal, že určitě ne.
To jsem říkal rezolutně, ale pak jsem se trošku změkčil a s tím týmem jsem začal vyjednávat. V tento moment nemůžu říct, že stoprocentně ne, ale spíš ne. Jednání mám ještě rozjetá a věřím, že během týdne nebo dvou bude jasné, kde budu příští rok startovat.

Co se při takovém vyjednávání řeší? Technika, plat, kolik peněz přinesete od sponzorů?
V podstatě všechny ty věci, co jste zmínil. Musí se dát dohromady, co to bude za motorku a jaká bude úroveň techniky i složení týmu. Bohužel v dnešní době se samozřejmě taky musí přivést nějaký sponzor. A za něco jezdit musím, takže plat se řeší taky.

Ondřej Ježek.

Převládají u vás sponzoři z Česka, nebo ze zahraničí?
Spíš čeští. Můj hlavní sponzor, který mě drží už několik sezon, je z Prahy. Ale na příští sezonu mám ve hře i několik zahraničních.

Nechal jste se slyšet, že budete závodit jen v případě, že to bude dávat smysl. Co to znamená?
Musím o něco bojovat a musím si tím něco vydělat. To jsou dvě kritéria. Když porazím tři čtyři lidi, tak už o něco bojuju. Když jsem byl ze začátku sezony poslední, tak to bylo otřesné, jak jsem pak bojoval o body, bylo to samozřejmě zábavnější. Ale já se snažím řešit takové angažmá, abych jezdil na bodech pravidelně. Případně třeba do desítky.

Už tedy nelitujete, že jste se dal na motosport?
Asi ne. (směje se) Vím, že jsem to někde řekl, ale je to pořád věc, která mi jde nejlíp. Tím neříkám, že mě nebaví ani další sporty, třeba běžky nebo cyklistika. Myslím, že kdybych se do toho ve čtrnácti dal, že bych něco dokázal. Ale motosport mě někam dotáhl a jsem spokojený s tím, kam jsem se dostal.

Jak vůbec motocyklový jezdec trénuje?
Jak cyklista sedí na kole každý den, tak my na motorce zdaleka každý den nejsme, takže to musíme nějak nahrazovat. Třeba na horském kole nebo ideálně na endurové motorce. V zimě je zase suchá příprava v tělocvičně, v posilovně nebo na lezecké stěně, což vám rozvíjí postřeh a obratnost. Ale přes sezonu už toho moc nenatrénujete, to je spíš o udržování, takže děláte jen to, na co vám zbude čas a síla. A ideálně, aby to mělo řídítka, takže kolo nebo motorka.

Máte nějaké aktivity zakázané, abyste se nezranil?
Nemám žádné omezení, protože mezi závody musíme trénovat. I Valentino Rossi si letos udělal dokonce dva úrazy při tréninku na enduru. Ale bez něj to prostě nejde.

Máte také motorku, na které byste se svezl po normální silnici?
Nemám. Kámoši mě furt lanaří, ale to bych si musel nějakou půjčit.

Ondřej Ježek (vlevo) při závodech superbiků překračuje hranici 300 kilometrů v...

Máte strach z provozu, nebo máte ježdění na motorce ze závodů plné zuby?
Kdybychom se domluvili, že pojedeme na týdenní výlet, což už jsem jednou absolvoval, tak by mě to bavilo. Ale jenom tak se projet vám na trať nic nedá a je to nebezpečné. Což by mě až tak neodrazovalo, ale člověk je spíš rád, že si najde nějaký čas na trénink. Volného času totiž moc není. Kromě tréninků se musím věnovat i vlastní administrativě, protože všechny peníze jdou přese mě, nějaký čas strávíte se sponzory. Takže že bych si třeba odjel na chalupu, to nehrozí.

To zní jako náročný život...
Med to opravdu není. Je to život na naložené tašce a na cestách. Jedinou fakt dovolenou jsem měl letos mezi závody v Austrálii a Thajsku, kdy jsem byl s přítelkyní asi deset dní na Bali. Kromě toho jsem měl mít první větší volno až tento týden, ale už mi do toho přišlo jednání v Miláně.

Jak jsou na tom vlastně superbiky rychlostně proti MotoGP?
V MotoGP mají rychlejší motorky. Třeba v Kataru, kde jsme závodili naposledy, jezdí přes 320 kilometrů v hodině, my jsme měli pod 320 a já na své motorce nějakých 304.

Jak se člověk při takové rychlosti cítí?
Nijak. Jenom jede na ten bod, kde musí začít brzdit. Ani mi to nepřipadne. Někdy jedu stovkou v autě a přijde mi to rychlejší. V závodě máte takový svůj svět a nesmíte se z něj probudit, jinak je to složité. Když jedete v tom svém transu, tak je to asi to nejbezpečnější, co se vám může stát. Když si řeknete „ježiš, to jedu tak rychle?“, tak je konec.

Závodit v MotoGP vás neláká?
Tam si berou spíš takové, jací se jim hodí. Musí mít tu správnou národnost a další věci. Do MotoGP jsem nikdy nemířil, protože vím, že je to pro mě prakticky nedotknutelné. Už je tam Karel Abraham a jede dobře, druhý Čech podle mě není reálný.

Jaká je prestiž superbiků proti doprovodným seriálům MotoGP?
Jak pro koho. Probíral jsem to se sponzorem z Itálie a ten říkal, že je pro něj mnohem zajímavější jet v superbicích než třeba v Moto2. Každopádně nejvýš jsou „džípíčka“ a pak záleží na vkusu každého člověka.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze