Proč jste si po střední škole vybral zrovna Českou republiku?
Cítil jsem, že potřebuji změnu. Chtěl jsem studovat jinde a podívat se do světa. Procházel jsem si možnosti a Česko se mi zalíbilo. Je to ve středu Evropy, dá se odtud dobře cestovat, bezplatně se zde studuje. Četl jsem si komentáře cizinců, kteří tady byli na škole, a všichni si to chválili. Já jim zatím musím dát za pravdu. Česko je krásná země a líbí se mi i mentalita místních lidí.
Když už do Česka, tak proč zrovna do Budějovic? Třeba Praha je daleko větší město.
Nemám moc rád velká města. Žil jsem v hlavním městě Kazachstánu, ale po čase jsem se z něj radši odstěhoval na vesnici. Mám rád klid. Navíc v menších městech se člověk lépe naučí jazyk. V Praze by mě to nenutilo, tam bych si vystačil s ruštinou a angličtinou.
Česky umíte plynule. Učil jste se rychle?
Děkuji. První rok tady jsem chodil na kurzy češtiny a naučil jsem se na úroveň B2. Čeština je ruštině podobná, jsou ve stejné skupině, takže to šlo celkem rychle.
Studujete na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Baví vás to?
Ano. Jsem ve druhém ročníku a chtěl bych získat titul bakaláře. Pak se uvidí. Ekonomika je důležitá, alespoň základy v dnešní době musí umět každý.
V Budějovicích jste brzy začal i sportovat, v Gladiators gym se věnujete bojovým uměním. Dělal jste to už odmala?
Začínal jsem ve 12 letech a dělal různá bojová umění. Pak jsem přešel na MMA. Chytlo mě to a opravdu mě to baví. Beru to jako umění, ne jen jako bitku. Před cestou do Česka jsem na čtyři roky přestal a až v Budějovicích jsem se k tomu vrátil.
Kazašský bojovník Sungat Khairzhan v Budějovicích studuje a sportuje.
Znovu vás tento sport chytl?
Ano. Přišel jsem jednou na sparing a probudilo se ve mně, jak moc mi to chybělo. Ze začátku jsem ale neměl peníze na tréninky. Trenéru Michalu Novákovi jsem řekl, že přijdu až za měsíc, až dostanu první výplatu. Ale on mě ujistil, že to nějak vyřešíme, abych hlavně chodil. Jsem mu za to moc vděčný, pomáhá mi pořád. Je to takový můj český táta.
První zápas jste zvládl v Kamerunu. Byl to asi trochu divoký, ale jistě velký zážitek, ne?
Rozhodně. V Česku loni moc zápasů nebylo, tak jsem vzal tenhle. Měl jsem trošku trému, v Africe jsem nikdy nebyl. Ale povedlo se to, vyhrál jsem a pak přibyly i další zápasy, třeba na večeru I am fighter.
Zároveň jste začal i trénovat, což ale není činnost pro každého.
Není pravidlo, že dobrý sportovec je i kvalitní trenér. Ale můj kouč říká, že na to mám vlohy a umím to vysvětlit. Mám skupinu dětí, kterou trénuji. Když se jim něco povede, mám z toho radost.
Kariéru máte z velké části před sebou. Kam byste to chtěl dotáhnout?
Sport mám rád a chci se mu věnovat. Věřím, že mě čekají větší a větší výzvy. Mým snem je start v UFC.
Teď se na nějaký čas vrátíte do Kazachstánu. Jak dlouho jste nebyl doma?
Tak rok a půl. V poslední době bylo složité se domů dostat. Teď tam zůstanu tak dva a půl týdne, protože se mi po rodině už opravdu hodně stýská. Odloučení bylo dlouhé. Navíc mám doma malou sestru i bratra. Moc se za nimi těším.
Když jsme ještě žili bez covidu, jezdil jste častěji?
Jo, každý půlrok. Je to sice taky celkem dlouhá doba, ale v Česku už jsem doma. Cítím se tady daleko lépe než v Kazachstánu. Mám zde kamarády, sport, školu, práci. Rychle jsem si zvykl.
V Kazachstánu se na začátku roku mohutně protestovalo. Jak jste vnímal, co se tam dělo?
Nejsem specialista na politiku, ale bral jsem to jako válku mezi vládnoucími lidmi a běžnými občany. Ti demonstrovali proti poměrům v zemi, což brzy přerostlo v různé teroristické akce. Co jsem slyšel, tak to vířili podplacení lidé, kteří ani Kazaši nejsou. Do toho ještě dorazila ruská armáda. Každý den to sleduji od těch, co žijí v Almatě, kde bylo demonstrací nejvíc. Situace se tam sice uklidňuje, ale co vím, tak se místní často bojí i chodit ven.
Vaši rodinu a blízké nepokoje nezasáhly?
Naštěstí ne. Rodiče bydlí tak 1 200 kilometrů od Almaty, takže jsou relativně v bezpečí. Já jsem o situaci v zemi věděl víc než moji rodiče, protože jim tam asi na tři dny vypnuli internet. Věřím, že protesty k něčemu budou a situace v zemi se co nejdříve zlepší.
Nezvažoval jste kvůli té situaci, že návštěvu blízkých odsunete?
Zhruba v půlce prosince jsem si koupil letenky a v lednu to začalo. Bál jsem se, že letenky zruší a Kazachstán bude zavřený. Ale nakonec jak rychle to vypuklo, tak podobně rychle to i skončilo. Takže poletím domů a těším se. Jeden můj kamarád cestoval do Kazachstánu před pár dny a psal mi, že je tam klid.
Protesty v Kazachstánu se řešily všude. Jaké to pro vás bylo, když jste je sledoval jen na dálku?
Nic moc to nebylo. Denně jsem to vnímal, sledoval a snažil se je na dálku podporovat. Rozjely se hned také sbírky na pomoc lidem, kteří kvůli tomu přišli o všechno. Také tam posílám peníze. Mrzí mě, co se tam dělo.
Zpátky k vám. Co plánujete dál? Chcete zůstat v Česku?
Ano. Rád bych si tu našel práci, ideálně ve spojení se sportem nebo ekonomikou. V České republice je mnohem víc možností. V Kazachstánu je těžké prorazit, musíte mít známé. U nás, když dokončíte sebelepší vysokou školu, tak stejně těžko najdete práci. Tady je to snazší.
Jak tyto plány přijala vaše kazašská přítelkyně, která studuje ve Španělsku?
Dobře. Také je teď na bakalářském studiu, a když vše vyjde, magistra dostuduje tady. Vídáme se, naposledy za mnou byla na Silvestra. Chceme společně žít v Česku, i jí se tady líbí. Pořád básní o trdelnících, ty si zamilovala. Šetřím peníze na to, abych co nejdříve mohl zařídit pro mou rodinu cestu po Česku i Německu, kde má táta známé. Třeba se to povede už letos v létě.
