V úterý musel brněnský pilot jednu etapu vynechat, a to z prozaického důvodu. Odletěl do Japonska zúčastnit se jiné významné události: nedělní osmihodinovky v Suzuce.
Na proslulém závodě s obrovskou diváckou kulisou a obvykle i divokým průběhem, který fascinuje i takové osobnosti na motorce, jako je Valentino Rossi, jeden z předchozích vítězů, se Ježek představí poprvé. V rámci jednoho týmu se bude střídat s dalším brněnským závodníkem Karlem Hanikou.
„Odmalička mě vytrvalostní závody baví. Jel jsem zatím jen takové hobby věci, čtyřhodinovky. Tohle nikdy. Beru to jako splněný sen, moc se na to těším,“ hlásil Ježek před odletem. V čem je Suzuka 8 specifická? Na jedné motorce se střídají tři jezdci, pro něž tým před každým střídáním nasazuje nové pneumatiky. Závod nestartuje z roštu, jak je obvyklé v MotoGP, ale úprkem jezdců k nachystaným motorkám. Každý by měl startovat na třech úsecích po zhruba 50 až 55 minutách.
Dále je jiná odlišným profilem okruhu, kde jsou obrovsky dlouhé rovinky, na nichž se jezdci řítí ve vysokých rychlostech, dvě otočky o skoro 180 stupňů a pak pár táhlých zatáček.
K tomu se jede v horku a vysoké vlhkosti, takže je testem fyzické i psychické odolnosti pilotů a zkouškou připravenosti techniky.
Blázinec, říkají ti, kteří ji zažili.
Aby Suzuku vydržel, trénoval Ježek – cyklistický nadšenec – na kole v horách. A ne ledasjakých. Vydal se do kopců, kde se jezdívá jiný známý závod, a to Giro d’Italia.
Během pěti dnů si vyšlápl na Mortirolo, Stelvio, Passo di Gavia a další slavné vrcholy, z nichž se dělá nedobře v žaludku i profesionálním cyklistům.
„Nejtěžší byla asi Gavia, protože jsme ji jeli hned první den. Nebyl jsem ještě aklimatizovaný. Je to výšlap do výšky 2 600 metrů nad mořem, posledních 200 výškových metrů byl docela porod,“ otřepe se Ježek při vzpomínce.
Na kolo v létě vyráží pravidelně, má to jako přípravu v polovině sezony. Letos si svoje „malé Giro“ naplánoval do pauzy v mistrovství světa superbiků, v němž sezonu začínal. Poté, co tam skončil, už nechtěl plány měnit a vyrazil i krátce před odletem do Japonska.
„Obvykle to moji výkonnost hodně zvýší,“ vysvětluje, proč se moří jako cyklista v kopcích. „Třeba Mortirolo jsme nejeli z té nejbrutálnější strany, ale Stelvio jsme zvládli dvakrát. Když si v tempu dáte nějaký pořádný dolomitský sjezd, tak jednak držíte řídítka v rukou a jednak si dáte taky pořádně do těla. Kopce jsou tréninkem vytrvalosti, což se mi v Suzuce bude taky hodit,“ říká.
Denně najel kolem 100 kilometrů, nastoupal další tisíce metrů. V jeden den Ježek na tréninku narazil na profesionální tým Quick-Step se Zdeňkem Štybarem. Pro špičkové jezdce nabízí Livigno a jeho okolí ideální podmínky; o den dříve, než výprava z Brna dorazila, tam trénoval Petr Vakoč, s ním se Ježek tedy minul. Štybara už potkával na silnici.
„Jednou jeli palbu z kopce oni, jednou my,“ usmíval se. „Potkali jsme tam i jiné týmy. Lotto Soudal, Israel Cycling Academy s Reném Andrlem, jednotlivce z Astany. Ale zajímavé bylo, že když jsme se pak podívali na internetu na speciální program Strava, kudy Quick-Step jel, tak si vybrali stejnou trasu jako my,“ vyzdvihl motocyklový závodník a cyklistický amatér hrdě.
