Na poslední desetiboj sezony se připravoval svědomitě - celý týden proseděl na přednáškách ve škole. "Nemůžu z nich odejít! Všichni přednášející se na mě dívají, takže když se zvednu, vypadá to blbě," směje se český desetibojař.
Před několika dny se z něj opět stal student, další tři roky bude usilovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu o titul trenéra-bakaláře. "Konec kariéry klepe na vrátka," uvědomuje si ve třiatřiceti letech.
Pokud by se v budoucnu chtěl věnovat profesi trenéra, k úspěchům z praxe v podobě tří titulů mistra světa bude po bývalém světovém rekordmanovi vyžadována také teoretická odbornost, korunovaná diplomem. "Ale jsem aktivní student. Jeden z mála, co se na něco ptají," chlubí se.
Víkend bude mít pro něj zvláštní příchuť. Připíše si na konto víc než 8000 bodů po pětatřicáté v kariéře, to je otázka. "Nemůžu říct, že se cítím úžasně, ale ani, že špatně," rozmlouvá.
Dvanáct let zpátky překonal osmitisícovou hranici poprvé, na mistrovství světa v Stuttgartu 1993 skončil ziskem 8032 bodů desátý. "Po roce, kdy jsem se nedostal na olympiádu a chtěl končit, mě to nakoplo. Byl to mílnik, krok na první schod na schodiště velké atletiky," hledá přirovnání.
"Pak přišly mezaniny, pak to šlo i dolů. A teď už to jde jenom dolů," krčí rameny, uvědomujíc si negativa sportovní dlouhověkosti. "Ale mně ty schody dolů nevadí."
Jen ty zdravotní problémy! I kvůli nim si z něj Plaziat před dvěma v Paříži v dobrém rozmaru utahoval. "Tehdy jsem dělal tak jeden dobrej desetiboj ročně, proto mi nevěřil. Ale jinak je to senza chlap," pochvaluje Dvořák.
Na souboje s Francouzem vzpomíná rád. "Vždyť jsem byl nejmladší ve startovní listině."
V posledních letech patří k nejstarším, nejzkušenějším. V historických tabulkách se na bývalého evropského šampiona dotáhl - a v Talence jej chce předstihnout. Tzn. získat minimálně 8001 bodů. "I za to budu šťastnej," přiznává.
"Věřím, že když jsem se odhodlal tam jet, bude to nad 8000 bodů," je přesvědčený. Taktika? Žádná není. "Všechno musím jít na plné pecky," říká.
Ne že by měl z osmitisícovou hranicí extrémní problémy, ale... "Musím závod projít bez vážných chyb," zdůrazňuje. Bez chyb může znamenat výkon nad 8100, možná i 8200 bodů. "To jsem si myslel i v Helsinkách, ale tam k chybě došlo," nerad vzpomíná na zaváhání v tyči, kde zdolal pouze základní výšku.
Ve finské slotě skončil osmý. Ve Francii si snad zazávodí v příznivějším počasí. "Všichni budou po sezoně vyčerpaní a ještě se rvát s deštěm a větrem, brr," mračí tváře. Body by se v dešti zcela jistě sbíraly obtížněji.
