"Ale nic jiného mě už nepotkalo. Žádné placení, žádné rituály. I když – kdo ví, třeba to ještě přijde," dodal.
Ve 20 letech byl hráč pražské Dukly na turnaji nejmladším z české party. Ale nejen v tom oproti ostatním vyčníval. Zároveň byl jediným, kdo se do elitní sestavy protlačil z tuzemské extraligy. A to je na české poměry neobvyklá věc.
"Asi mi pomohlo, že jsem v průběhu sezony nějaké výkony předváděl," tvrdí skromně.
V omlazené Dukle, jejíž celkový průměr je přes 21 let, je jedním z klíčových hráčů. Vůdčí typ, říká se o něm. Přesto mu do reprezentace pomohla ještě jiná věc. Národní tým i Duklu totiž vede stejný muž, bývalé skvělé levé křídlo Pavel Pauza.
"Má mě víc na očích, ale zase to nemůže být nějaké protlačování. Trenér musí být přesvědčený, že mohu mít pro nároďák nějaký přínos. Nemůže mě vzít jen tak," říká Lehocký.
Vlastně to házenkář vidí úplně opačně. Mít v týmu stejného kouče jako v reprezentaci je nevýhoda. Proč? "Když vás nemá trenér pořád na očích, můžete si dovolit výpadek. Hrajete dobrý zápas a o něm se pak i mluví. Tady musíte furt makat a nejde dělat něco jen na půl."
Martin LehockýDvacetiletý házenkář je teď jediným hráčem z české ligy, který hraje v reprezentaci. Lehocký, levé křídlo pražské Dukly, si premiéru v národním týmu odbyl v minulém týdnu na prestižním Superpoháru v Německu. Lehocký jako většina házenkářů Dukly zároveň studuje vysokou školu, je ve 2. ročníku na ČVUT. |
Vážně v tom není žádná protekce. Lehocký v Německu obstál. Když na celý poločas nastoupil v sobotu v utkání o páté místo proti Srbsku, vedl si na levém křídle jako ostřílený mazák. Nechyboval, poctivě dřel.
"Snažím se. Oproti extralize je tady všechno rychlejší. Hráči jsou na tom mnohem lépe fyzicky," uznává Lehocký.
Jako by chtěl dokázat, že má na to, aby se objevil v sestavě pro lednové mistrovství Evropy v Norsku. To by pro Lehockého znamenalo splněný sen. "Byl by to krok dál. Tam už o něco jde. Tady je to jen o zkoušení hráčů," přiznává.
A třeba by to byl i krok k zahraničnímu angažmá, vždyť uživit se házenou v Česku téměř nejde. "Ne, zatím jsem mladej na to, abych někam odcházel. Musím nejdřív dodělat školu," říká jasně.
Druhým rokem totiž studuje elektrotechnickou fakultu na ČVUT. Nejhorší "prvák" tak má za sebou, zatím ani nepotřebuje individuální studijní plán. "Kdybych ho měl, budu na to akorát kašlat. Takhle mě to aspoň nutí do školy chodit."
Od vrcholového sportovce podobná slova jen tak neuslyšíte, Lehocký má však věci jasně srovnané. "Víte, ona házená je hrozně nevyzpytatelná. A člověk nikdy neví, kdy se může zranit, nebo co se stane. V házené nejsou peníze jako ve fotbale, abyste se zajistil do budoucnosti. Díky škole máte aspoň něco," přiznává.
