Nadváha trápila Eggleshawa odmala. „Vážil jsem nejvíc z kluků v okolí. Když jsme hráli fotbal, vždycky mě postavili do brány,“ vzpomínal pro web Men’s Running.
Před čtyřmi lety vážil přes 230 kilogramů. „Byl jsem schopný ujít tak 50 metrů, než jsem si musel dát pauzu.“ Zažíval ponížení, když nemohl projít turniketem a fandit svému oblíbenému fotbalovému klubu Mansfield Town.
Tušil, že by měl něco změnit. Zkoušel chodit cvičit, jenže nepozoroval žádnou změnu. Ubližovaly mu totiž i stravovací návyky, nechával si dovážet tučná jídla, případně si kupoval sendviče v obchodě.
Zásadní změnu v jeho životě způsobila až autonehoda v roce 2012. Nebyla vážná, přesto u ní zasahovali záchranáři. Eggleshaw, který z ní vyvázl větších následků, začal uvažovat: Co kdyby se stalo něco horšího? Vyprostili by mě vůbec z auta?
A rozhodl se, že ve svém životě učiní řez.
Zapojil se do místního klubu „hubnoucích“. Začal cvičit, později i běhat, změnil jídelníček. A jeho hmotnost šla rychle dolů.
Zhubnul obdivuhodných 140 kilogramů. V srpnu 2015 se v domovském Mansfieldu poprvé zapojil do závodu, běhu na 10 kilometrů a stihl ho za necelých 48 minut. Posléze se zúčastnil tří sprint triatlonů, půlmaratonu a ve 44 letech si troufnul i na dosud největší výzvu.
Po proběhnutí cílem maratonu pak brýlatý Brit zářil: „Cítím se opravdu dobře. Lépe, než jsem si myslel. Jen mě bolí nohy,“ líčil a pochvaloval si výsledný čas.
Svým příběhem chce inspirovat ostatní, ale jeho běh má i charitativní rozměr – spolu s dalšími běžci získává peníze pro sdružení bojující proti rakovině. „Před dvaceti lety mi na ni umřela máma a teď mám skvělou příležitost na to, jak vydělat peníze a vzpomenout na mámu a všechno, co pro mě znamenala,“ uvedl.
Kromě běhání také jezdí na kole, hraje fotbal. Našel si přítelkyni. A splnil si cíl, který považoval za nesplnitelný. „Předtím, než jsem shodil váhu, jsem si ani v nejdivočejších snech neuměl představit, že bych běžel Londýnský maraton.“
A přece to dokázal.
26. dubna 2016 10:59
