Zdeněk Stromšík překonal národní rekord po osmi letech. Předčil Jana Velebu, jenž měl čas 10,23.
Doufá, že svůj vzestup potvrdí na srpnovém mistrovství Evropy v Berlíně a tuto sobotu i na republikovém šampionátu v Kladně.
„Moje forma by měla gradovat. S koučem ji udržujeme krokodýlím tréninkem, což znamená, že trénujeme méně, ale kvalitně,“ řekl třiadvacetiletý sprinter pocházející z Poličné u Valašského Meziříčí.
Nač si v Berlíně troufnete?
Rád bych běžel na úrovni času z Tábora. Hlavní je dostat se do semifinále a pak děj se vůle boží.
Překvapil vás čas 10,16 vteřiny?
Ano i ne. Nějakou dobu jsme s trenérem tušili, že bych se mohl dostat pod 10,20, pod hranici českého rekordu, ale vzhledem k horšímu začátku sezony to překvapení je.
Start sezony vám nevyšel?
Před prvním závodem, což byla extraliga, jsme ještě čtrnáct dnů byli na soustředění. Na ten čas si ani netroufám vzpomenout, bylo to 10,57.
A pak přišel skok?
Pravdou je, že zpočátku většinou běháte pomaleji. V té extralize bylo důležité urvat nějaké body pro Vítkovice.
Poznáte už při běhu, že čas bude dobrý?
To si netroufám odhadnout, protože člověk pomalu ani nevnímá, jestli vítr fouká do zad, nebo proti němu. Poznáte to snad podle soupeřů, zda jsou před vámi, nebo na vaší úrovni.
Jak jste to měl při svém rekordu?
Cítil jsem se špatně, myslel jsem, že možná ani nedoběhnu...
A teď jste českou jedničkou. Užíváte si to?
Na to není moc času. Připravuji se na nejdůležitější část sezony. Je to ale dobré pro sebevědomí. I na Evropě si budu více věřit.
Troufáte si nynější rekord ještě vylepšit?
Je to hrozně těžké. Lidé se mě ptají, jestli zaběhnu pod deset... Předloni mě ani nenapadl čas 10,16. Spíše jsem při zemi, než abych rozhlašoval, za kolik bych mohl běžet.
Trenér Jaroslav Vlček: K takovému času máme velkou pokoru, to je nepředstavitelné, ale s nepovoleným větrem běžel už 10,11, takže nás může napadnout cokoliv.
Co říkáte tomu, že legendární sprinter Usain Bolt se snaží prosadit ve fotbale?
My to máme obráceně. On přešel od atletiky k fotbalu, já od fotbalu k atletice. Hrál jsem ho u nás v Poličné, která nyní postoupila do první B třídy.
Nelákají vás bývalí spoluhráči z Poličné zpátky?
Gratulovali mi. A když jsem s nimi byl posedět, tak říkali, že mám ohromnou vůli, že na mém místě by se ožrali. Slavit jsem ještě neměl čas.
V Olympu ho nechtěli, za rekord děkuje VítkovicímSprinterovi Zdeňku Stromšíkovi loni v Olympu Praha oznámili, že pro něj nemají místo. „Nesl jsem to blbě,“ řekl. „Když vás vyhodí z práce, není to nic moc. Nečekal jsem to.“ Připustil, že pomýšlel i na konec kariéry. „Když nemáte peníze na bydlení, je to těžké,“ uvedl. Zájem o něj projevili bobisté... Odmítl. „Musel bych přibrat a asi bych se i bál.“ Končit ale nemusel. Možnost dál se věnovat atletice mu nabídli členové SSK Vítkovice, takže změnil klub a zároveň se stal členem Centra individuálních sportů Ostrava, které se podílí na jeho přípravě. „Musím poděkovat Oldřichu Zvolánkovi a Táně Netoličkové,“ zmínil šéfy Vítkovic a sportovního centra. Oldřich Zvolánek sleduje Stromšíka od jeho začátků. „Už jako staršího žáka jsme ho chtěli přetáhnout do Vítkovic, ale byl v Uherském Hradišti, takže jsme to nechtěli hrotit,“ řekl Zvolánek. Stromšík poté zamířil do Olympu. Do pražských klubů lákají nejlepší atlety lepší ekonomické podmínky. „Jenže se ukazuje, jako v případě Zdeňka a jeho trenéra stejně jako u Simony Vrzalové a Jany Slaninové, že i bez těch větších peněz, které každý v Praze vidí, to při troše skromnosti jde,“ upozornil Oldřich Zvolánek. Důležité jsou tréninkové možnosti a ty si Zdeněk Stromšík a jeho kouč Jaroslav Vlček v Ostravě pochvalují. „My si moc dobře pamatujeme, kdo nám v nejkritičtější situaci pomohl,“ řekl Vlček. „Je tady atletická hala, stadion, regenerace. Máme nejlepší podmínky.“ V Olympu mohou nyní Stromšíkova odchodu litovat. „Tak to nevím,“ usmál se sprinter. |
