Jen dva oranžové blesky, jež se mihnou proti modré obloze rychlostí devadesáti kilometrů, jen dva letící terče, zvané holuby, nesestřelil Petr Málek. V olympijském skeetu to stačilo na stříbrnou medaili. "Že by mně praskaly nervy? Ani mi to nepřipadlo. Mám svoje vnitřní klima a v něm jsem se držel." Mít chladnou hlavu a pevnou ruku, dá se toho dosáhnout jen drilem, zkušeností? A co takhle nějaké rituály k upevnění sebevědomí? Nepohrdá jimi. Ale zůstávají v tajnosti. "To jsou věci, které zná jenom trenér Honza Hůla a já a které mezi námi zůstanou. Ale žádný šamanský rituál to není." Po páté sérii pětadvaceti ran, jíž končila kvalifikace, měl jediný Ukrajinec Mykola Milčev ideální trefu, sestřelil všechno. Sto pětadvacet kusů. Čarostřelec do Weberovy opery. Byl svérázný, vzbuzoval pozornost. Neustále popocházel, něco si povídal, brumlal. Nešel ostatním na nervy? "To je jeho rituál, kterým se chce dostat tam, kam potřebuje. Nevšímám si toho." Málem postoupil s jedinou chybnou ranou jako druhý. Protivítr zvedl holuba hodně nahoru a nestačil namířit. Do finále zbývaly necelé dvě hodiny. Pustil si kazetu s písničkami Věry Martinové a chvílemi mrknul na pozdrav, který mu poslaly z domova manželka a děti. "Střílej pro radost, napsaly mi. Občas jsem se na to podíval a zvedlo mi to náladu." Na třetím stanovišti čeká dvojstřel, holub vyletí zprava i zleva. Sundal jednoho. Druhého chybil. "Šel jsem na něj moc dopředu, pak jsem přibrzdil, zastavil zase moc, a střelil dozadu." Co asi proletí hlavou, když holub ulétne? "To ani nemohu říct." Dva holubi najednou. To je nejtěžší. "Trénovali jsme to do zblbnutí. V předsazení pušky je největší problém. Musí se hlídat výška." To bylo poslední zakolísání. Kulaté terče, disky o průměru 110 milimetrů, se poté už pokaždé přesnou trefou tříštily na střepy. Málek používá kozlici, pušku s dvěma hlavněmi nad sebou, slovutný výrobek téměř za čtvrt milionu z italské továrny Beretta. "Jsou to všechno zbraně na míru, sponzorsky nám jich poslali dvacet," říká vedoucí výpravy Jaroslav Pekař. Málek si vybral novou flintu a upravil si na ni pažbu. To je základ, přes ní puška srůstá s ramenem, se střelcem. Jsou jedno. "Ubrušoval jsem ji, piloval po kouskách a přitom střílel. Po týdnu mi sedla." Střílí vynikajícími českými patronami, i ty jsou vyrobené na míru. Z několika vzorků se na jedné patroně brokaři shodli. Měla přesnou rychlost a přesný tlak, podle jejich přání. "U tlaku nejde ani tak o jeho číslo, ale o subjektivní pocit při zpětném nárazu do ramene. Má být co nejmenší, aby flinta držela v rameni." V Sydney slavil Málek velký comeback. Byl už po dva roky šéftrenérem, vedl tým na olympijské hry v Atlantě. "Prospělo mi to, díval jsem se na ostatní, jak střílejí, trochu jsem změnil styl." Pro návrat se rozhodl pod jednou podmínkou: šéftrenérem se stane Jan Hůla. Znali se odedávna, ještě spolu stříleli. "Je to člověk, který skeetu rozumí nejlépe a dovede vyhecovat. Bez něho jako trenéra bych se nevracel." Hůla sloužil v Rakovníku dva roky u policie. Jak se vrátil na post šéftrenéra, přivezl tým od roku 1997 pod jeho vedením ze šampionátů Evropy a světa deset medailí. "Těžké období jsem prožíval, když se lámala moje nominace, dokonce jsem se jí chtěl vzdát. Nešlo o jméno, spíš o to, že jsme komeťáci," vzpomíná Málek dost nerad. Řevnivost mezi Kometou Brno a Duklou Plzeň tedy existuje? Na otázku neodpoví. Nechce rozdmychávat třenice. "Nevím," řekne. Trenér Hůla Málkovi věřil. Prosadil ho do Sydney. "Musel jsem někomu dát přednost, vybral jsem jeho." Jen se modlil, aby nevanul vítr. "Když fouká protivítr, terče letí nahoru. To by pak nebyla olympiáda, ale loterie." Málek nestřílí jen na střelnici, je také myslivec, nějakého srnce či divoké prase už skolil. "Já mám z honu především radost." Za stříbrnou medaili jej čeká půlmilionová prémie. Co s ní udělá, už ví. "Koupím si nějaké auto, to moje mi dojezdilo, musel bych chodit pěšky." Na střelnice se sponzoři nehrnou, lukrativní reklamní smlouvy se tam neuzavírají.
25. září 2000
