Jakou má cenu bronz? Necelých deset milionů. S tolika penězi si Děčín na sezonu vystačí.
První medaile, stará jedenáct let, Chrastnému na stěně chybí. Tehdy na něj totiž nezbyla. Obou bronzů si cení, žádný nevyvyšuje. "Medaile je stejná, jen v jiném čase. Samozřejmě je kvalita ligy diametrálně odlišná, teď je v ní plno cizinců. Ale pro mě mají obě stejnou váhu."
V pátek večer, když Děčín v ligovém semifinále vypadl s Novým Jičínem až příliš krutě 0:3 na zápasy po těsných porážkách, byl i prezident klubu naměkko. Na palubovce soupeře si hráči převzali medaile a pohár pro třetí tým NBL.
"Bylo v tom dojetí, radost i trošku smutek ze zápasu, který jsme prohráli košem pět vteřin před koncem. Byly v tom emoce. Cením si, jak nám celá novojičínská hala tleskala vestoje. Úžasné!" smekl Chrastný před fanoušky konkurenta.
Generální manažer Lukáš Houser tvrdí: "Jsem na tým pyšný."
Budínský pokračuje
Děčín se vklínil mezi movité trio Nymburk, Nový Jičín, Prostějov. Potvrdil, že patří do špičky. Je v ní dlouhodobě. Od doby, kdy se mužstva ujal trenér Budínský.
"Jeho musím v první řadě ocenit. Hráči za ním jdou," vidí prezident."Všichni táhnou za jeden provaz, nejsou tady žádné individuality, které by působily negativně. A v neposlední řadě je to i práce managementu, který z toho mála, co máme, vytěžil docela maximum." Už během sezony Děčín prodloužil smlouvu s Budínským. Klíčový tah pro budoucnost.
"Patří mezi nejlepší v republice," vyzdvihl ho klubový šéf. Jak Budínského přesvědčil, aby zůstal? "Asi se mu práce u nás líbí. Ví, co čekat. Že nejsme tací, kteří po nezdaru mění trenéra. Je to určitá stabilita. Je v tom i zázemí, hala. V neposlední řadě také peníze. Smlouvu jsme mu trochu navýšili," přiznal Chrastný.
Úkol č. 1: udržet Hatchera
Bronzová parta by se neměla rozprchnout. "Řada hráčů má smlouvy, zbytek doplníme. Musíme se posílit hlavně na křídle. Potřebujeme tam výraznou osobnost," uvědomuje si Chrastný. "Na tom jsme letos pokulhávali. Soupeři měli na křídlech dobré cizince, my ne."
Úkol číslo 1 pro Děčín zní ovšem jinak: udržet amerického rozehrávače Williama Hatchera.
"Musíme to vyřešit. Rádi bychom ho získali i na další sezonu. Už to ani není o penězích, s jeho agentem jsme se už dohodli, ale o jeho touze hrát na západ od našich hranic," poukázal Chrastný. "Záleží vyloženě na něm."
Budínský o Hatchera hodně stojí: "Je to hráč, který pasuje do našeho klubu, do naší filozofie.Will je vynikající člověk, charakterový kluk, není problémový mimo hřiště. To se mi na něm líbí nejvíc."
Generální manažer klubu Houser z osobního rozhovoru s Hatcherem nevypozoroval, jak se rozhodne. "Asi je to 50 na 50."
Během sezony podepsal nový kontrakt pivot Pavel Houška, zůstává i jeho jmenovec Jakub Houška. "Smlouvy mají i Pištěcký, Balík, Alič taky bude, počítáme se Soukupem," vyjmenoval Chrastný. Naopak kontrakty vypršely Holandovi, Prachovi a trojkovému kanonýrovi Milošovi. "Budeme jednat."
A samozřejmě, volný je rovněž americký pivot Williams. "Řeší to jeho agent, ale spíš nezůstane,"myslí si prezident BK Děčín.
Pokud by chtěl klub navýšit počet cizinců ze zóny mimo Evropskou unii, cestu by si našel. "Jsou na trhu třeba Američané s německým pasem. V Novém Jičíně hrají všichni a nakonec jsou mimo EU jen tři," nabízí Chrastný řešení.
Ovšem Houser chce v klubu řešit svou strategii: "Stavět na českých hráčích, trochu tým omladit. Uvidíme, budeme o tom mluvit."
Liga v Děčíně zůstane
Navzdory celosvětové ekonomické recesi basketbalová liga z Děčína na rozdíl od Liberce nezmizí. "Krize je, ale v tom miminálním množství peněz máme příští sezonu zajištěnou," ubezpečil Chrastný.
A troufá si i na úspěšnou obhajobu bronzu. "Pokusíme se o to. Když se nám kádr podaří trošku doplnit, udržíme Hatchera, šance je velká," představuje si.
Po sezoně dostalo mužstvo dva týdny volno, v nichž si bude bronzový úspěch užívat. "Medaile je vzhledem k průběhu celé sezony zasloužená," nepochybuje prezident klubu.
Kouč Budínský: Dali jsme šach, ale dostali z něj mat
Ani porážka někdy nemusí být až tak hrozná. Když basketbalisté Děčína prohráli i poslední utkání série v Novém Jičíně, radovali se jen o něco méně než jejich soupeř slavící postup do finále NBL. Užívali si, že získali bronzové medaile, navrch i uznání soupeře za výkon v semifinále. "Běhal mi mráz po zádech, když celá hala skandovala Děčín," vyznal se Pavel Budínský, děčínský trenér.
Byla to "nejsladší" prohra ve vaší kariéře?
Jeli jsme tam opravdu s velkou vírou, snažil jsem se hráče přesvědčit, že je jednou uděláme a všechno se může změnit. Nepřijeli jsme se sklopenou hlavou, byť v Novém Jičíně letos vyhrál jen Nymburk. Když jsme prohráli i třetí zápas, chvíli převažovaly pocity zklamání.
A co cítíte teď?
S odstupem musím říct, že to bylo fantastické. Celková atmosféra v Novém Jičíně. To se jen tak nevidí. Dostali jsme medaile, což je pro nás velký úspěch. Běhal mi mráz po zádech, a když celá hala v NovémJičíně skandovala Děčín, byl jsem z toho fakt naměkko. Bylo to velké gesto od fanoušků soupeře.
Prohráli jste všechny tři zápasy, ale dohromady byl Nový Jičín lepší jen o 10 bodů. To je titěrný rozdíl.
V basketbale každopádně. Jednoznačně to ukazuje, jak ta série byla vyrovnaná. Prohra 0:3 je samozřejmě zkreslující, ale s odstupem pár dnů můžu říct, že to pro nás bylo fantastické hrát takové zápasy. Mohli jsme se poučit, Nový Jičín je tým, který zvládá těžké okamžiky ve vypjatých duelech. V tom byl asi hlavní rozdíl mezi námi. I tak si zasloužíme kredit za to, jak jsme hráli. Zatlačili jsme je do rohu, museli bojovat na doraz.
Co chybělo, abyste aspoň jedno utkání dotáhli k výhře?
První duel u soupeře byl takový seznamovací, prohra o 7 bodů nás naplnila optimismem. Řekli jsme si, že doma je zkusíme šmiknout. A tam jsme také asi byli k výhře nejblíž. Jičín ale ukázal velkou kvalitu v individualitách, Muirhead či Walker to dokázali vzít do svých rukou. To je to, co dělá týmy úspěšné. Hlavně v play-off. Hráči na sebe vezmou klíčové střely a co víc, oni je proměňují. Pro nás to bylo frustrující. I když jsme třeba měli menší náskok, Walker, Šarovič, Muirhead či Ubilla vždy okamžitě kontrovali. Už jsme si mysleli, že je můžeme mít na lopatkách, měli jsme pocit, že jim dáváme šach. Ale dostali jsme mat. I v Novém Jičíně jsme byli kousek od senzace. Přestože nám utekli o 14 bodů, vrátili jsme se do zápasu. Ale ta koncovka...
...Hatcher v ní za stavu 71:71 neproměnil klíčovou trojku.
William to má hrozně těžké. Táhne tým, podává famózní výkony. Ale jeden hráč to nemůže odehrát sám. Ubránit soupeřova lídra, dávat body. V jednom utkání měl 25 bodů a 12 asistencí, to je neuvěřitelné číslo. Na hřišti stráví 37 minut, síly v koncovce ubývají. Kdyby ještě tohle dával, to už by byla pozvánka někam do vyšší soutěže. Když máte tým, který má takové hráče tři čtyři, je to paráda. Chvilku tahal pilku Ubilla, pak Muirhead.Mohou pošetřit síly. To nám chybělo, ještě jeden playmaker. Na pivotech jsme se celkem vyrovnali, na křídlech jsme měli trochu problémy. Nový Jičín má o něco komplexnější hráče.
Kdo z vašich hráčů udělal největší pokrok za sezonu?
Pavel Houška. V létě absolvoval mraky vyšetření, lékaři mu zjistili, že nemá obě nohy stejně dlouhé. Že dochází k disbalanci páteře. Vyslechl si i názory, že by měl skončit s basketem úplně, jinak mu hrozí invalidní vozík. Dokážete si představit, jak se asi musel cítit. Ale odborníci ho dali do kupy, a přestože měl tréninkové manko, začal se rychle zlepšovat. Uvědomil si, že může být lídrem. A byl jím, podával jednoznačně nejstabilnější výkony na pozici pivota. Škoda, že měl před play-off zase výpadek, mohl v něm mít ještě lepší formu. Ale svoje si odehrál.
Mohl by vytvořit silný tandem s Hatcherem?
Rozehrávač s pivotem jsou nejklíčovější pozice a Pavel Houška ty dispozice má. Narostlo mu sebevědomí, hnacím motorem mu je, že se může měřit s takovými osobnostmi, jaké má Nový Jičín. Je mladší než třeba Šarovič, ještě dozraje. Je to profík, fakt poctivý hráč.
Jakou má teď Nový Jičín šanci uspět ve finále proti Nymburku?
Rozebírali jsme to hned v Novém Jičíně s tamními lidmi kolem basketbalu. Budou ve stejné pozici jako my v semifinále. Mají šanci, ale Nymburk je opravdu těžký soupeř. Navíc finále se hraje na čtyři vítězné zápasy. Nový Jičín musí hrát alespoň tak dobře jako proti nám a ještě mít štěstí. O výsledku rozhodují detaily. Neproměněná šestka, jeden doskok. Prohráli jsme o deset bodů ve třech zápasech, určitě šlo v těch 120 minutách udělat něco jinak. A třeba jsme mohli ještě v úterý hrát.
Vystavil jste si doma medaili?
Když jsme jeli domů, měli jsme ji všichni na krku. Hned ve dveřích mi ji sebrala dcera, protože jsem slíbil, že ji přivezu ukázat. Teď už mám medaili v knihovně.
Už jste se oholil?
Hned v sobotu ráno, když jsem vstal a uvařil si kávu. Těšil jsem se, že budu moct konečně dát pusu svým dětem, aniž by mi nadávaly, že je to škrábe (smích).
Kde budete odpočívat?
Dáme si tak 10 dnů volno, na začátku června půjdeme do tréninku. Čekají nás ještě společenské povinnosti, setkání s partnery, chceme zajít do škol na besedy. Času je málo, ale vážně uvažuji o tom, že vyrazím k moři. Jsem alergik, prospělo by to i dětem. Aspoň na pár dnů.
O co budete hrát příští rok?
Vždy se snažíme o nejvyšší mety. Každý, kdo vás potká, hned řekne: Letos jste byli třetí, tak příště stříbro. Já bych malinko brzdil. Neznáme, jak bude vypadat soutěž, jaký bude kádr, jak na tom budou soupeři. Ale určitě do toho zase půjdeme po hlavě.
|
