První říjnové ráno jel místo do gymnázia na letiště, odkud se seniorským týmem Tatranu vyrazil do švédské Umey na Pohár mistrů.
Syrovátko se do týmu dostal na poslední chvíli poté, co si obránce Aleš Hlavička v extralize s Ostravou poranil tříslo. Střešovický trenér Jan Zahálka po zápase vzal telefon a zavolal kapitánovi juniorů.
"Byl jsem hodně překvapený, vůbec jsem s Pohárem mistrů nepočítal," přiznává 18letý florbalista.
"Na turnaji jsem sice neodehrál ani minutu, přesto to pro mě byl obrovský zážitek. Snažil jsem se hodně dívat kolem sebe a od každého hráče něco odkoukat."
Florbal hraje skoro 11 let, celou dobu v Tatranu. "Je to klub, který má velké jméno. A který je zvyklý vyhrávat." To se ale Syrovátkovu týmu v juniorské lize zatím moc nedaří: po pěti odehraných kolech je až osmý. "Je to ostuda. Nevím, čím to je, možná nám občas chybělo víc koncentrace. Myslím, že je to o jednom zápase, jednou vyhrajeme a zlomí se to," říká kapitán.
Po sezoně jej čeká velká změna: přechod do seniorského týmu. Do týmu 15násobného mistra.
"Jasně, rád bych slavil titul. Ale nejdřív se mi musí povést letní příprava a pak se časem třeba propracuju do základní sestavy," říká Syrovátko.
Zdají se vám jeho slova příliš opatrná? Možná, ale vzletná prohlášení z něj nedostanete: nemluví o angažmá ve Storvretě ani o tom, že by jednou chtěl mít vlastní řadu florbalových holí jako hvězdný Fin Mika Kohonen.
Jaké jsou tedy sny blonďáka, jenž má na dresu číslo 51? "Rád bych se dostal do nominace nároďáku pro květnové mistrovství světa juniorů a za rok dobře zapadnul do áčka Tatranu," přeje si obdivovatel švédského obránce Kvista.
A dál, Jáchyme?
"Jednou by mě lákalo zahrát si zápas ve švédské lize."
Tak přece.
