Nijak se nestresuje, když nastupuje proti elitním týmům starého kontinentu. "Vůbec si nepřipouštím, že o něco jde. Hraju jako v lize nebo v přípavě," vypráví sedmadvacetiletá spojka.
Nesmírně cenná vítězství, které český tým na šampionátu vyválčil, jí pak prý dojdou až po utkání. "Spousta lidí nečekala, že náš postup bude tak jednoduchý. Dostat se mezi nejlepších dvanáctku je super, ale my máme šanci jít ještě dál," tuší Romanová.
Češky nyní čeká v další fázi Norsko a Rusko, finalisté posledního mistrovství světa, a ve čtvrtek Německo. "Právě na jeho úkor bychom mohly vklouznout do osmičky, ale každý soupeř je hratelný," připomíná nakrátko ostříhaná blondýnka.
Protože nehraje ve pražské Slavii, ve Zlíně nebo v Olomouci, mluví se o ní mnohem méně než o jejích spoluhráčkách. Romanová přitom nastřádala hodně přes stovku reprezentačních startů a jako jedna ze čtyř členek současného Zerzáňova výběru pamatuje evropský šampionát v roce 1994, na který naposledy Češky proklouzly. "Ve špičkových klubech jsem působila a své jsem si užila," připomíná své minulé štace v Ostravě či Olomouci.
S Kunovicemi sice v nebližší době na honbu za předními interligovými příčkami myslet nemůže, ale to ji nijak netíží. "Jsem tam spokojená a připravovat se můžu také na výborné úrovni. Trénujeme osmkrát týdně, což u nás nedělají ani ti nejlepší a kdo chce, má možnost něco dokázat," upozorňuje.
V Dánsku je Lenka Romanová všem na očích, i kdyby však po ní zatoužil opravdu kvalitní celek, svého útočiště ve Zlínském kraji se asi nevzdá. "Já už nemíním nikam dojíždět, v Kunovicích bydlím, máme tam domeček. S přítelem se navíc staráme o jeho šestileté dítě, které půjde za rok do školy, takže jsem vlastně máma od rodiny," vysvětluje s úsměvem.
