Dnes ji čeká ještě závod ve sportovní pistoli.
Zlato si však vystřílela pistolí vzduchovou, dřív svou slabší disciplínou. "Teď se mi nějak vyrovnaly, ve vzduchovce jsem začala podávat výkony, o kterých se mi před lety mohlo jen zdát." Zlato vyhrála o jedinou desetinu bodu, ze základní části postoupila do finále ze čtvrtého místa.
"Když střílím finále, nedívám se na tabuli. Ani jsem nevěděla, jaký je náskok soupeřek. Střílela jsem si svoje." A pak se podívala: první místo. "To jsem nečekala."
Přitom před odjezdem měla trable. Rozbila se jí zbraň. "Nemohla bych s ní střílet. Otce uvolnili z práce, to byla záchrana. Jel za mnou do Plzně i za cenu, že by oprava trvala celou noc a on by beze spánku musel zase rovnou do práce. Skvělý člověk."
Po olympiádě byla v centru zájmu. Pak se vytratila. Půl roku ani netrénovala kvůli zranění lokte. Pak však získala účastnické místo pro hry v Pekingu. Loket však stále trochu šetří, chodí na masáže.
Začala studovat prevenci kriminality na vyšší odborné škole. "Zaujaly mě předměty jako pyrotechnika nebo osobní obrana."
Ač pro mnohé velmi mladá, vdala se za svého manažera. "Překvapila jsem téměř všechny." Bydlí v Praze, ale stále často dojíždí do "své" Aše na tréninky za otcem Vladimírem. "Také spolupracuji se státním trenérem Břetislavem Putnou. Při závodě mě hodně podržel, vděčím mu za klid a pohodu."
Ale klidu si jinak moc neužije. Po návratu ze zámoří musí stihnout týden tréninku a týden školy. A pak už zase poletí na závody do Austrálie a Thajska. "Mám to nabité."
Těší se, že příští rok pojede na olympiádu do Pekingu. Místo jedné medaile by tam po zlepšení ve vzduchové pistoli mohla získat třeba dvě. "To je pěkná úvaha," rozesměje se. "Ale je to málo pravděpodobné. I když v Aténách získala olympijská vítězka bronz i ve druhé disciplíně. Takže možné to je."
